Jenom doplním pár zajímavých zážitků z tohoto a minulého týdne.
O víkendu jsme vyrazili na jih od Sydney na vycházku podél pobřeží do Royal National Parku.
Tady naše společné foto, co se moc líbilo Andrejce, tak ho sem musím dát.
Ikdyž bylo zataženo, tak bylo strašně teplo a dusno, takže asi po půl hodině už se nám ani moc nechtělo dál 
. Měli sme sebou každý půl litru vody a i tu sme docela rychle vypili.
Naštěstí sme pak brzo narazili na Michala s třema kamarádkama, které sme tam měli potkat, tak sme se mohli otočit a jít na zpátek. Tady jedno foto, kde cesta vedla vegetací.
A tady sme pak odpočívali a sledovali, jak se vlny tříští o útesy.
Taky jsem jako obvykle několikrát vyrazil na Maroubru Beach na surf. Bohužel pořád nemám žádnou použitelnou fotku ve vlnách.
Minulý týden byly docela velké vlny (asi největší, co sem tady zatím viděl) a tak sme to vyrazili pozorovat na Bronte Beach. A byla to opravdu super podívaná.
Někteří profíci si to tam na surfu vyloženě užívali a jeli na jedné vlně třeba 200m.
Včera sme byli s Lukášem zase surfovat a odvážil sem se do největších vln, co jsem kdy byl. (Pro toho kdo se v tom vyzná, vlny měly přes 6 stop.)
Po vzoru ostatních se mi podařilo dostat docela daleko od břehu, kde se to lámalo. A musím říct, že jsem měl docela strach, párkrát mě to i dlouho podrželo pod vodou a dneska mě bolelo celé tělo, ale jinak to bylo naprosto super a nic takové jsem ještě nezažil.
A jelikož se blíží Andrejčiny narozky, tak jsem ju předčasně vzal do Opery na italskou operu Tosca od Pucciniho. Předtím sme si ještě zašli na výbornou večeři do čínské restaurace vedle Andrejčiny práce a u té vypili flašku vína.
Ale abych byl upřímný, tak tahle opera mě moc nebavila a ani ta hudba nebyla tak dobrá jak Mozart, když sme byli na opeře v Opeře minule.
Co se mi ale líbilo, protože nebylo plno, tak sme si přesedli z našich levných sedadel na mnohem lepší výhled, kde stojí lístek skoro 300 dolarů 
.
V úterý 26.ledna byl tady v Austrálii opět státní svátek Austrália Day na oslavu založení Australské kolonie a tak sme taky slavili.
Celkem to byl náš už čtvrtý Australia Day. Trochu o historickém pozadí tohoto svátku jsem popsal při naší druhé oslavě Australia Day, tak se nebudu opakvat. A minulý rok sme jej strávili v Melbourne při sledování tenisu Australian Open.
Tento rok sme vyrazili slavit na pláž na Bondi Beach.
Bylo docela velké vedro (nad 30 stupňů) a jak jde vidět, tak tam podle očekávání byly spousty dalších lidí (odhaduje se kolem 40 tisíc lidí).
Firma Havaiians se tam snažila překonat světový rekord a tak tam mělo spoustu lidí nafukovací lehátka ve tvaru pantofle.
Ale musím říct, že i v takovém množství lidí to bylo super. Neobvykle tam nebyly skoro žádné vlny a tak když sme si s Liborem vyplavali trochu dál od břehu, tak tam už sme byil sami a všude klid. Paráda.
Ten vrtulník na fotce tam táhl obrovskou Australskou vlajku a my sme se nemohli shodnout, jak mohla být velká. Tady byl už blíž, tak to jde líp vidět. (Mimochodem ten vrtulník je vojenský Navy Sea Hawk s rozměry 17m délka a 5m výška, tak by mě zajímal odhad velikosti té vlajky.)
Taky tam přelítali vojenské stíhačky, pořádal se závod plachetnic a vůbec bylo v městě spoustu atrakcí. My sme tam měli i bárbekjů, protože tam kamarádka z Thajska slavila narozeniny a tak tam byla spousta jídla i pití.
Když se pak konečně trochu ochladilo, tak sme vyrazili mrknout do centra. Tady sme se zastavili v Hyde Parku na koncertě. A jak jde vidět holky nám všem sehnali nálepky Australské vlajky.
Tady sme se s Andrejkou nechali tradičně vyfotit u fontánky v Hyde Parku.
A večer sme Australia Day zakončili v zahradách Royal Botanic Gardens s výhledem na Operu.
Nakonec sme ještě zašli na Kings Cross za Peťou na pizzu a ten nás hodil domů. Docela náročný ale velmi povedený den a to sme druhý den šli ráno zase do práce.
Na přelomu roku sme si udělali dvoutýdenní výlet na jih do Viktorie a v novém roce se proletěli vrtulníkem podél nádherného pobřeží u slavné Great Ocean Road.
Po návratu z Fiji bylo v Sydney docela deštivo a ani předpověď na další dny to neřešila. Tak jsem se připojil ke kamošům, kteří cestovali za lepším počasím podél pobřeží na jih. (Andrejka bohužel musela na pár dní zase do práce a pak za náma doletěla do Melbourne.)
Z celého výletu máme přes půl tisíce fotek a tak si tady aspoň musím připomenout ty nejhezčí momenty.
Tohle je fotka z národního parku Wilsons Promontory, což je poloostrov a zároveň nejjižnější část pevninské Austrálie. Kdo plánuje cestovat podél východního pobřeží, tak by tuhle část neměl rozhodně vynechat.
Nádherné pláže s krásným jemným pískem a čistou průzračnou vodou. Počasí taky vydařené, slunečno přes 35 stupňů, takže teplota oceánu studenější než v Sydney tam přijde vhod.
Tady sme všichni čtyři účastníci tohoto výletu po výšlapu na horu Mount Oberon, která měří 533 m a je odtamtud nádherný výhled na pláže i kemp, kde sme bydleli.
Celkem sme ve Wilsons Promontory strávili 3 dny a vůbec se nám nechtělo odjet a jít slavit Silvestr do Melbourne. Tam nám sice poprvé pršelo, ale i tak byla oslava docela vydařená.
Po vyzvednutí Andrejky na letišti sme pokračovali dál podél pobřeží na západ. Tady sme navštívili deštný prales v národním parku Otway, kde byli jedny z nejvyšších a největších stromů, co sem kdy viděl.
Poblíž Apollo Bay bylo další z míst, kde sme spali a tam sme si udělali procházku k těmhle vodopádům Erskine Falls.
My sme to šli asi hodinu a půl nádherným pralesem, ale bohužel se dalo dojet autem skoro až k nim, takže tam bylo zbytečně moc lidí.
Tady foto celé naší výpravy u pobřeží při Great Ocean Road.
A jedny z nejlepších zážitků z celého výletu byly naše setkání s koalou.
Nejdřív sme mysleli, že tam snad ani žádné nejsou. Pak sme jen velmi obtížně hledali mezi větvema stromů nějakou spící. Na dalším místě sme jich objevili i víc na jednom stromě. A pak už sme viděli i matku s malou koalou, jak si hbitě šplhají po stromě.
A myslel sem, že vyvrcholením bylo, že mi koala žrala větvičku z ruky.
A nakonec to trumfla tady tahle, co se od nás s Andrejkou nechala normálně hladit. Je to docela mazec poprvé hladit koalu .
Když sme ke konci výletu dorazili k té části Great Ocean Road, kde je nejvíc těch známých skalních útvarů, tak sme (na rozdíl od naší první návštěvy 12 Apoštolů) sešli i dolů na pláž a řádili dole ve vlnách.
A taky sme se rozhodli, že to musíme vidět i seshora a zaplatili si let vrtulníkem.
Ale bylo to úplně o ničem a naprosto nás to zklamalo.
Hehe . Jinak bych to sem ani nepsal, prostě super podívaná a zážitek.
Dokonce pilot měl už poslední let, tak se nás zeptal, jestli chceme zkusit velkou zatáčku a tak sme si před přistáním i trochu zakřičeli.
Prostě po super dovolené na Fiji následovala hned další v na jihu Austrálie a musím říct, že se taky velmi povedla.
Letošní Vánoce jsme odletěli strávit v tichomořském souostroví Fiji.
Fidži se nachází v jihovýchodní části Tichého oceánu, přibližně v půlce cesty ze Sydney na Havaj. A celkem jej tvoří 322 ostrovů.
Pro mnohé jsou ostrovy Fiji ztělesněním ráje na zemi. Se svým tropickým počasím, přírodou a nádherným oceánem se spoustou korálových útesů je Fiji vysněným místem na dovolenou pro spousty lidí z celého světa. A ze Sydney je to docela blízko, jen 4 hodiny letu.
My sme se ubytovali na hlavním ostrově Viti Levu na jižním pobřeží nazvaném Coral Coast. A takhle vypadalo moře před hotelem.
Bylo tam super potápění a spousta rybiček kolem korálů, ale později v porovnání s menšími ostrůvky, kam sme se jeli další dny, to bylo docela slabé.
Na Štědrý den sme vyrazili na celodenní výlet touhle jachtou Seaspray okolo asi 7 ostrůvků.
Tohle byl asi náš nejlepší zážitek z Fiji, a to celá dovolená byla úplně super. Na lodi sme měli velký oběd a všechno pití zdarma a taky nám půjčili výbavu na šnorchlování.
Tady tenhle ostrůvek se mi asi nejvíc líbil. Kdyby byl někomu trochu povědomý, tak to je tím, že tady si plavu před ostrovem z filmu Trosečník s Tomem Hanksem.
Musím říct, že tam bylo úplně parádní potápění a dokonce sem si tam mezi palmama našel kokosový ořech, z kterého sme pili mléko.
Taky sme zastavili na jednom obydleném ostrůvku a prohlídli si domorodou vesnici. Mimochodem ještě v minulém století byl na Fiji běžný kanibalismus. A tam sme ochutnali místní drogu Kava – pití, které je dělané z kořenů rostliny Kava (česky Pepřovník opojný) a má otupující účinky. Proto je většina obyvatel Fiji pomalejší, s ničím nespěchají a na všechno mají čas – takzvaný Fiji time.
Tady foto Andrejky u uvítacího rituálu, jak pije Kavu.
Jeden den sme jeli na pláž Natadola Beach, což je prý nejkrásnější pláž na Fiji a sedmá nejhezčí pláž na světě. A tam sme se koupali a projížděli na koních. Docela mazec.
Po dobrých zkušenostech s menšíma ostrůvkama sme vyrazili na další výlet a celý den strávili na ostrůvku Beachcomber Island, kde je prý nejhezčí potápění a korálové útesy.
Tady moje foto, jak šnorchluju na útesech a za mnou ostrůvek Beachcomber.
Na tomto ostrově sme taky jeli člunem na krmení ryb, hráli volejbal, řádili na nafukovacím banánu za člunem, měli výborný oběd a taky viděli v moři malé žraloky. Moře i počasí bylo úplně nádherné a k té definici ráje to nemělo daleko.
Je tam i bar s živou hudbou a dá se tam i přespat v chatkách, ale my sme tam byli jenon jeden den a pak zas objevovali jiné části Fiji.
V hotelu sme se druhý den potkali s dvěma velmi sympatickýma Australanama a v jejich společnosti strávili skoro celou dobu a podnikali s nima všechny výlety a večerní akce. A i to se pozitivně podepsalo na celé dovolené.
A na závěr ještě naše foto s Andrejkou na jachtě.
Shodli sme se s Andrejkou, že v Thajsku mají akorát lepší jídlo, ale jinak se nám mnohem víc líbilo na Fiji. A celkově tahle dovolená byla naprosto super.
Včera sme už předčasně oslavili Štědrý večer, protože zítra odlítáme trávit vánoční dovolenou na Fiji.
Ale nejdřív si musím ještě zapsat, co sme dělali zajímavého od minulého příspěvku.
O víkendu jsme byli ještě s Michalem v severní Sydney na procházce podél útesů od Spit Bridge na Manly (Spit to Manly Scenic Walk). Tuto trasu jsme šli poprvé a musím říct, že se mi velmi líbila. Všude krásný výhled na oceán.
Celkem trasa měří 9.5 km, ale protože se jde podél útesů a různým stoupáním, klesáním, tak trvá celkem asi 4 hodiny. Někde se jde po pláži, jinde jsou udělané dřevěné chodníčky.
Nejprve sme plánovali, že to půjdem i zpátky. Ale už asi v půlce cesty jsme si to rozmysleli a shodli se na zpáteční cestě autobusem . Bylo docela velké teplo, trvalo nám to trochu dýl než sme plánovali a ještě jsme si chtěli dát na Manly večeři.
Tady moje foto s Andrejkou a za náma severní výběžek North Head a výjezd ze Sydney Harbouru na širý oceán. Jinak kousek nalevo už je Manly.
Musím říct, že to byla velmi povedená procházka. (O stejném výšlapu psala o půl roku dřív na svém blogu i Katka.)
Druhý den sme vyrazili ještě s dalšíma 7 lidma do vinného kraje Hunter Valley. Tam sme byli už mockrát a tak se o tom nebudu ani moc rozepisovat.
Tady Andrejka s Michalem a Tomášem při ochutnávce vína.
A taky si sem musím zapsat, jak sme byli v sobotu na pláži Shelly Beach (u Manly) slavit Jarovy narozky. Musím říct, že bylo celý den úplně nádherně a i koupání bylo super. Akorát sem musel předčasně odjet, protože sem večer šel na koncert Green Day.
Andrejka tam vydržela až do dvou ráno, kdy sem se za ní zase dojel, a i jí se tam moc líbilo. Potkala se tam náhodou s Jakubem a Markétou, co přijeli docela nedávno do Austrálie a taky o tom píší blog, kde si můžete přečíst jejich začátky.
Další sobotu sme byli s Liborem hrát tenis v Olympic Parku. Potom sme se zchladili u vodotrysků a šli ještě na hodinu na ping pong. Tady foto mě a Andrejky u vodotrysků, kde sme si po tenise dali svačinu a pivko.
A tady fotka Libora na pláži Maroubra Beach, kde sme byli druhý den surfovat. Ale byly tak obrovské vlny, že se nám ani nepovedlo propádlovat až dozadu za ně.
A foto golfového hřiště a oceánu u Little Bay, kde sme se byli potápět.
Ale moc sme tam toho bohužel neviděli. Nikde žádné pěkné (ani škaredé) ryby. Tak su zvědavý na potápění na Fiji.
Rozhodli sme se totiž vyrazit přes Vánoce někam mimo Austrálii a rozhodnutí padlo na Fiji neboli Fidži.
Takže sme ozdobili naši palmu, udělali si předčasnou štědrovečerní večeři a i Ježíšek nám nadělil dárky o 4 dny dopředu.
Dneska ještě jdeme do Imaxu mrknout na film Avatar a zítra ráno letíme. Tak přejem všem Šťastné a veselé a další příspěvek bude až po návratu z tropických ostrovů .
O minulém víkendu jsme si udělali výlet do Royal National Parku asi 30km na jih od Sydney.
V sobotu jsme strávili surfováním a bárbekjů na Maroubra beach, kde sme slavili Petrovi narozeniny. A druhý den jsme vyrazili na výlet do Royal National Parku, konkrétně na pláž Wattamolla Beach.
Je tam taková pěkná laguna schovaná za pláží a je to výborné místo pro rodiny s dětma, protože je tam klidná ne moc hluboká voda.
Jel s náma ještě Rado a Matěj a úplnou náhodou sme po cestě v tunelu potkali Mira s dvěma kamarádkama a zjistili sme, že jedem na stejné místo, tak sme jeli spolu. Tady na pláži všichni pohromadě.
Na konci laguny už větší hloubka. Je tam takový malý vodopád a útesy, ze kterých se dá skákat, tak sme to museli vyzkoušet.
Tady sme s Matějem ve výskoku. Podle mě to bylo tak 8m vysoko a skoky byly úplně super. Vřele doporučuju .
Tohle je pohled na druhou stranu smětem k oceánu.
A tady Mates dal seshora dokonce šipku.
Potom sme šli na útesy podél oceánu a zálivu u Wattamolla Beach. Tady jedno romantické foto s Andrejkou.
Šli sme tam s klukama po takových velkých balvanech, asi hodinu až co to nejdál šlo. Parádní výšlap.
A pohled při zapádajícím sluníčku na pláž. Odsud sme to potom doplavali zpátky, protože bylo velké vedro.
Kdyby mi někdo doma v ČR před třemi roky řekl, že do té Austrálie radši nemáme jezdit, protože se může stát, že už se nikdy nebudem chtít vrátit, tak bych ho nejspíš poslal za Dr. Chocholouškem.
Ale teď, po třech letech tady na jižní polokouli, už si tak moc jistý nejsu. Původně sme měli v plánu tady studovat, zlepšit si angličtinu, trochu si pocestovat a po roce a půl už být zase doma v ČR. Teď už sme tu dvakrát tak dlouho a ještě minimálně rok tu asi budem .
Nejdřív sem nevěděl, co do tohohle zhodnocení vlastně napsat, protože sem si přečetl, jak sem to shrnul před rokem v článku Dva roky v Austrálii a připadá mi to stejné a přišlo mi, že od té doby se toho vlastně zas tolik nezměnilo.
Ale pak sem se podíval na další příspěvky a zjistil, kolik sme toho vlastně za ten rok nového prožili. Většina o čem se nám na začátku pobytu ani nesnilo, a myslím, že by to byla škoda, kdyby sme před rokem jeli domů a o všechny ty prožitky přišli.
Asi nejlepší, co se za tento rok stalo je, že jsem konečně začal surfovat a začalo mě to bavit. Jde to teda velmi pomalu, ale člověk cítí, že se postupně zlepšuje a užívá si to a je to super. Oceán je zkrátka neuvěřitelně příjemné prostředí.
Stejně tak mě hodně nadchl i kitesurfing, který mi naopak přišel na naučení velmi jednoduchý. Ikdyž tady v Sydney je mnohem populárnější surf a tak sem tu ještě na kite nebyl.
Andrejce se tady v Austrálii nejvíc líbilo, když sme se byli minulý rok o Vánocích potápět s delfíny. Bohužel sme byli bez rodin, ale rozhodně to byly nejlepší Vánoce, co sme tady v Austrálii prožili. A opravdu parádní zážitek.
Jedním z dalších nezapomenutelných zážitků bylo, když za náma přiletěl taťka a strýc, a jeli sme bydličkou na jih do státu Viktorie a konečně navštívili i slavnou silnici Great Ocean Road.
Když sem si to tak všechno procházel, tak mi to celkově připadne, že sme toho během jednoho roku zažili strašně moc. Navštívili sme například i Západní Austrálii, kde mě málem sežral žralok a taky kde byli jedny z nejhezčích pláží, co sem viděl.
Byli sme i podruhé v Darwinu a konečně navštívili i Kakadu National Park (ikdyž ten mi zas tak dobrý nepřipadal, jak se všude píše). Tropická krajina má prostě něco do sebe a Darwin mě nadchl.
Stejně tak se mi velmi líbilo, když za mnou přiletěla sestra a udělali sme si i s Andrejkou výlet na ostrov Rottnest Island.
V červenci sme se opět zajeli podívat za rodinou domů a přitom navštívili Soul v Jižní Koreji. Taky se mi tento třetí rok v Austrálii splnil dávný sen navštívit Hong Kong a Macao. A musím říct, že se to velmi vydařilo a mě i Andrejku ten výlet naprosto nadchl.
Taky sme tu (na Austrálii trochu nečekaně) byli lyžovat a docela nás překvapilo, jak tu mají dobré podmínky a tak i tohle patří k našim vyjímečným zážitkům.
Prostě, jak sem psal minule, kromě vyšší životní úrovně, nízké kriminality, efektivnějšího státu a většiny Australanů, která je velmi milá a pohodová, tak je tady v Austrálii nejlepší ten oceán a to počasí, což prostě v ČR není.
Ale rozhodně zase nechcu, aby tenhle příspěvek vyzněl jako kritika ČR. Spíš mi jde o všechny ty věci tady v Austrálii, které by sme prostě v ČR asi nemohli uskutečnit.
A mimo všechny ty daleké výlety, sme toho zažili spoustu i tady v Sydney, a bohužel většinou ani není čas sem o tom psát na blog.
A taky bych nechtěl, aby si někdo kvůli tomuhle blogu vytvořil dojem, že v Austrálii je všechno jenom super a jednoduché. Začátky jsou docela těžké a i teď mě tady někdy nebaví chodit do práce, vadí zácpy na silnicích, korupce v ČR a nejvíc chybí rodina a kamarádi, co sme nechali doma.
Takže celkově se nám tento třetí rok v Austrálii zdá jako zatím naprosto nejlepší. Máme víza ještě na rok pobytu, tak jestli tu vydržíme, tak su zvědavý, jak náš pobyt v Austrálii budu hodnotit po 4 letech.
Tento víkend sme jenom slavili. V sobotu narozky Andrejčiny sestřenky a v neděli 20-leté výročí od Sametové revoluce.
Tak nejdřív pár fotek z Bronte Beach, kde sme v sobotu měli bárbekjů. Tohle su já s Andrejkou.
Jelikož bylo nádherné počasí, tak tam bylo docela dost lidí a museli sme čekat než se nějaký stůl uvolnil. Tady fotka jak holky opékali. (Vlevo Romča čerstvě 25ti letá.)
Tady nás už bylo víc. A pak sme si zahráli i volejbal. Někteří z Moravy (co sedí u stolu) se potom byli i koupat a musel je ke břehu dotáhnout záchranář na prkně, protože byl silný proud.
A v neděli se nikomu nechtělo, ale nakonec sem je přesvědčil a vyrazili sme na akci REVOLUCE PO 20ti LETECH ANEB CESKO-SLOVENSKE BBQ V AUSTRALII.
Bylo to kousek od Coogee a organizovala to agentura Great Mate a Český konzulát. Tady foto Coogee Beach.
Na programu bylo mezistátní utkání ve fotbale a ve volejbale a součástí měla být i hudba, pivo a bárbekjů, vše zdarma.
Tady fotka jak sme přicházeli a scházeli se i další lidi.
Bohužel po příchodu sme zjistili, že akce byla skoro zrušena a žádná hudba, pivo ani bárbekjů se nekoná. A pochopitelně to u většiny příchozích vyvolalo negativní emoce. Lidi jen tak posedávali a většina popíjela to, co si přinesli.
A tak sme se z Honzou rozhodli, že to tak nemůžeme nechat. A musíme to trochu podpořit, protože bez té revoluce před 20ti lety by sme se do Austrálie asi nikdy nedostali.
Honza to pojal i jako rozlučku s celou Austrálií, protože v pátek už letí (napořád) domů. A tak nakoupil 25 litrů červeného, soudek piva, kelímky, kolu a chipsy a celé to dovezl mezi lidi.
Pak došlo i na fotbalové utkání Česko-Slovensko, které sme i přes mé velké fandění a koučování týmu v prodloužení 3:4 prohráli.
A náhodou sem tam potkal dalšího Břeclaváka, který se mnou kdysi dávno hrál volejbal a tak sme domluvili český tým. A volejbalové utkání Česko-Slovensko sme suveréně vyhráli 2:0 na sety.
Celkem tam přišlo přes 150 lidí a spousta lidí tam zůstala až do půlnoci. Dokonce sme zpívali i české a slovenské písničky (později došlo i na hymnu) a celkově tam byla výborná zábava.
A na závěr ještě foto, že ke konci večera už někteří na to víno nepotřebovali ani ty kelímky .
Mimochodem tam s náma revoluci slavil i jeden Australan, který se narodil v Čechách ve stejný rok jako já, ale když mu byli 2 roky, tak emigrovali do Austrálie a teď tady žije a mluví plynule bez jakéhokoliv přízvuku česky i anglicky.
Andrejka byla tři týdny v Číně a tak jsem strávil hodně volného času u oceánu.
Konečně sem do Sydney dorazilo zas léto a tak sem mohl vyrazit na surf. Několikrát sem byl sám. A pak se vrátil Honza a jeho brácha Martin z výletu z Nového Zélandu a bydleli u nás, tak sem pak chodil s nima.
Většinou jsme vyrazili na Maroubru, ale byli sme i na Bondi Beach, kde ty vlny byly trochu klidnější. Tohle je foto Maroubra Beach.
Bohužel moc fotek nemám, protože sem byl většinou ve vodě . Takhle z dálky to tak dobře nevypadá, ale vlny byly docela dobré a člověk se tam vyřádil.
Tady mi jde asi z výrazu tváře vyčíst, že to bylo super. (Člověk má radost, jak se postupně pomaličku zlepšuje a jak si to užil.)
A jeden víkend sme si udělali výlet na jih. Tady se mi líbilo moře u Kiamy, jak bouřilo o skály, tak sem musím dát foto.
A tohle bylo v Jervis Bay u jedné krásné pláže, kde při odlivu proudila voda ze zátoky do moře a bylo to super pozorovat.
Dokonce sme tam o kus dál viděli i velryby, ale ty se mi nepovedly vyfotit. Pak sme dorazili až do kempu u Cave Beach, kde sme spali. Tady sme se šli podívat na pláž.
A ještě jedno foto z pláže Cave Beach.
A aby tu nebyly jenom samé mořské fotky a mělo to trochu Australskou atmosféru, tak ještě pár spolunocležníků, co s náma bydleli v kempu.
Tak z Hong Kongu sme se přesunuli rychlým trajektem do další bývalé evropské kolonie na území Číny. Asijské Las Vegas. Macao.
Macao má nádherné historické centrum, co si tam vybudovali od 16. století Portugalci a prolíná se s místní čínskou kulturou. Nyní je centrum dokonce chráněná památka UNESCO. Ale to hlavní, co láká do Macaa každoročně desítky milionů turistů, jsou místní kasina. Macao je totiž jediné místo v Číně s legálním hazardem a Asiati jsou svým sklonem ke gamblerství proslulí.
To byl taky můj hlavní cíl, navštívit největší kasino na světě Venetian Macau a celkově jsem si chtěl porovnat Macao s Americkým Las Vegas.
Venetian Macau, postavené v roce 2007, největší kasino a čtvrtá největší budova na světě, má rozlohu 980,000 m2, 3000 hotelových pokojů, 40 pater, 3400 hracích automatů, 800 karetních stolů a taky 250 výtahů (to bylo něco pro Andrejku 
).
Celé je postavené (stejně jako starší sesterské kasino Venetian v Las Vegas) na motivy Italských Benátek a zvenku i zevnitř je hodně luxusní a architekti si vyhráli s každým detailem. Uvnitř je dokonce postavený umělý vodní kanál, na kterém se můžete povozit v gondole. Mají tam úplně super udělaný strop, jako mraky, takže člověk by vůbec neřekl, že je uvnitř budovy.
Měli sme velké štěstí a podařilo se nám získat do kasina Venetian slevu, takže sme se ubytovali přímo tam v jednom z těch 3000 pokojů. Normálně tam totiž stojí nejlevnější pokoj asi 1000 dolarů (15,000 Kč) za noc. Ale jak jde vidět, vypadal opravdu dobře.
Tady foto Andrejky, která byla z toho hotelu a pokoje taky nadšená.
Člověk najednou zjistí, jaký je vlastně strašný materialista, že mu může taková blbost udělat takovou radost. Tady foto naší koupelny.
A já venku před jedním z hotelových bazénů.
Uvnitř to bylo všechno nádherně zdobené, všude obrazy a šlo vidět, že si s tím někdo dal hodně záležet.
A tady konečně záběr vnitřku kasina v obležení Číňanů. Celková hrací plocha je 51,000m2.
Kasino je postaveno na ostrově Taipa, kde je i letiště a které je spojené s ostrovem Macau třemi mosty a plánují tam i dva tunely. Firma LVS, která casino Venetian vlastní, tam nakoupila pozemky, vysušila močály a po vzoru Las Vegas tam vybudovali velkou hlavní ulici Cotai Strip, kde jsou jenom samé obří kasina a další se staví. Jenom tahle firma sama tam chce investovat dalších 12 miliard dolarů a postavit tam kasina s celkovým počtem 20,000 pokojů.
Tady jsem vyfocený před kasinem Venetian, když sme procházeli okolní kasina, jak si užívám vlahý tropický déšť.
Párkrát sme si různě zahráli a šli hledat nějaké pěkné místo na večeři, protože kasina v Macau jsou vyhlášené i svýma výbornýma restauracema. Prošli sme i okolní kasina a nejlepší se nám zdála restaurace Belcancao v kasinu Four Seasons. Krásné prostředí a na výběr ze spousty stolů s různým velmi dobře vypadajícím jídlem. Ovšem jak sme záhy zjistili, tak byla trochu dražší a dávat přes 200 dolarů (víc jak 3000 Kč) za večeři pro jednoho se nám nechtělo.
Ale furt nám to docela vrtalo hlavou, a když sme šli zpátky kolem rulety, tak říkám Andrejce: OK, tak když vyhrajem, tak jdeme na dobrou večeři. A z 20 dolarů sme za 10 minut udělali 500 dolarů, sklidili poklony od ostatních hráčů a šli zpátky na pokoj a večer na tu parádní večeři. Prostě mazec .
Potom sme vyrazili do centra podívat se ještě po jiných kasinech a na večerní život v Macau. Do centra se jede z Cotai Stripu přes tenhle dlouhý most a všude od kasin tam jezdí autobusy zdarma.
Druhý den jsme vyrazili zase na ostrov Macau, ale tentokrát do historického centra mrknout na tu Portugalskou architekturu. Tohle je u hlavního náměstí, ale Číňané zrovna slavili 60 let výročí, tak tam všude byla výzdoba.
Tady Andrejka před nějakým místním kostelem, co už si nepamatuju název.
Udělali sme si i výlet na kopec na maják, kterým Portugalci navigovali lodě do přístavu. A tady Andrejka na majáku u děla, v pozadí další kasina, přístav a most.
A výhled na druhou stranu. Ta nejvyšší budova s podivným tvarem je kasino Grand Lisboa, kterou vlastní Stanley Ho, nejbohatší člověk v Macau a jeden z nejbohatších z celé Asie. Stanley Ho přes 40 let vlastnil jedinou licenci na provoz hazardu v Macau až do roku 2002, kdy byl monopol zrušen a začali tam podnikat i ostatní firmy (převážně americké z Las Vegas).
Macao je dneska silně zaměřené na turismus. Má sice jen kolem půl milionu obyvatel, ale ročně ho navštíví přes 30 milionů turistů (převážně z Hong Kongu a Číny). V Las Vegas jim to teď moc nejde. A když sem viděl Macao, jak to tam všechno roste a staví další a další megastavby, tak sem byl u vytržení.
Prostě Macao se mi velmi líbilo. Je to velmi zajímavé místo, jak historicky, tak i současně. A musím říct, že sme s Andrejkou oba velmi rádi, že sme se rozhodli udělat si výlet zrovna do Hong Kongu a Macaa a budem na to ještě dlouho vzpomínat.
Andrejka letí letos opět do Číny a tak sme toho využili a rozhodli se, že si předtím uděláme krátkou dovolenou a navštívíme Hong Kong a Macao.
Tyto dvě bývalé evropské kolonie a nyní zvláštní administrativní zóny v Číně mě fascinovali už řadu let a konečně se mi dostalo příležitosti se tam podívat.
Ze Sydney trval let do Hong Kongu asi 9 hodin. Ubytování sme měli ve čtvrti Kowloon, což je hned naproti ostrovu, kde leží hlavní centrum Hong Kongu. Takový ten typický obrázek, Hong Kong – město plné mrakodrapů.
My sme si nejdřív prošli naši stranu, kde je nábřeží věnované místním filmovým hvězdám Avenue of Stars. Stejně jako v Hollywoodu jsou tam na chodníku jména a otisky rukou slavných. Já jsem například zjistil, že mám úplně stejný obtisk ruky jako Jackie Chan.
A asi nejznámější Hong Kongská filmová hvězda Bruce Lee, tam má nadživotní bronzovou sochu, tak sem se samozřejmě musel nechat vyfotit.
Potom sme se vydali trajektem do samého centra. Mimochodem tyhle trajekty tam jezdí už 120 let a denně přepraví přes 50,000 lidí. A nejvíc mě překvapila nízká cena v přepočtu asi 5 Kč.
Hong Kong je jedna z nevyspělejších a nejsvobodnějších zemí světa, mezinárodní finanční centrum a taky jedno z nejhustěji obydlených míst na světě.
Celkem tam žije přes 7 miliónů lidí. Původně sem si myslel, že to je docela mezinárodní město, ale jsou to tu víceméně samí Číňani, sem tam pár turistů a velmi ojediněle nějaký starší místní bílý. Většina Britů totiž po roce 1997 po navrácení Hong kongu Číně odjela.
Jako první sme vyrazili na místní docela prudký kopeček The Peak, kam se vyjede historickou tramvají a je odtamtud nádherný výhled na celý Hong Kong. Nejlepší je vyjet až na střechu odkud je v nejlepší výhled a fotografů ráj. Aby šlo vidět, že ani ta budova není nijak nízká, tak tady Andrejka a zátiší s eskalátory.
Nahoře sme strávili docela dlouho, protože se mi tam strašně líbilo a nemohl jsem se vynadívat. Tak sme si tam ještě museli dát oběd s nádherným výhledem. Bohužel byl trochu opar, takže na těch fotkách je to nic moc, ale v reálu to bylo super.
Kvůli nedostatku místa je v Hong Kong těch mrakodrapů opravdu hodně. Ze 100 nejvyšších obývaných budov na světě je jich 36 v Hong Kongu. A taky je zde nejvíc lidí na světě, co pracují nebo bydlí výš než ve 14 patře.
Tady jsme si vyšli na procházku, tak ještě foto my dva a Hong Kong.
Když člověk kráčel dole mezi těma mrakodrapama, tak byly všechny obrovské, ale takhle z vrchu vypadají vedle těch nejvyšších nic moc. Nejvyšší jsou všechno banky a úplně nejvyšší je IFC (International Financial Centre – 415m), ale už tam staví naproti vyšší.
A mezi mrakodrapy pozůstatek anglické nadvlády, teď už přebraná Čínou.
Jeden pohled na běžný provoz na ulici.
A tady sme jeli zas jiným trajektem na ostrov Lantau. A tohle je pohled na Hong Kong z moře, když tam připlouvají lodě a tak jde vidět, jak jsou ty hory vysoké.
Ostrov Lantau je naopak obydlený velmi málo a je tam spousta krásné přírody a pláže, kam se jezdí rekreovat. Tady mě zaujalo parkoviště kol u trajektu.
Na ostrov jsme se jeli podívat na nejvyšší bronzovou sochu Buddhy na světě. 35 metrů a 250 tun.
Tady pohled seshora od sochy dolů. Docela se člověk zadýchal, než ty schody vyšel.
Dole sme byli ve vesničce, kde mají suvenýry a jídlo a taky tam vede vyhlídková lanovka po vrcholcích hor.
Na protější straně ostrova je Disneyland, ale tam se říkal, že Andrejku vezmu až s dětma.
A tady ještě fotka nočního života v Hong Kongu. Asi o půlnoci jsme tady šli na večeři, což bylo v prostředku ulice a všude spousta dalších lidí. A kousek vedle byl noční market, kde se dají koupit oblečení, elektronika atd.
A taky pohled na centrum Hong Kongu v noci byl nádherný. Každý večer je tam světelná show a všechny mrakodrapy tam různě svítí a blikají podle hudby.
Hong Kong se mi velmi líbil a celkově mě nadchl a jsem moc rád, že sme se tam podívali (ikdyž bydlet bych tam asi nemohl).
No a o výletu do Macaa musím napsat až v dalším příspěvku, protože to je taky na dlouho.
Před necelým rokem se taky rozhodli pro studium angličtiny v Austrálii a minulý týden dorazili za náma do Sydney.
Andrejčina sestřenice Romča s jejím přítelem Vojtou (po spoustě otázek jaké to teda je v té Austrálii) ve čtvrtek konečně dorazili do Sydney. A tak sme se tu s nima potkali, dali si večeři a o víkendu je vzali na výlet. (Romča vlastně není přímo její sestřenice, ale sestřenice jejího švagra nebo tak nějak, ale to je celkem jedno.)
Do té doby tady v Sydney bylo na tuto dobu nezvykle pěkně a teplo, ale bohužel s jejich příletem se udělalo škaredě a skoro pořád pršelo. Ale i tak sme v neděli vyrazili ukázat jim aspoň útesy na North Bondi.
Tady sme všichni čtyři dohromady a ještě s náma byl Michal, který fotil.
Ale i přes to škaredé počasí si myslím, že to bylo docela dobré. Tady výhled na jižní a severní výběžek (North and South Head), co tvoří vjezd do zálivu Sydney Harbour a tudy jezdí všechny lodě, co jedou do Sydney.
Tady sme jim poprvé ukázali mrakodrapy v City, slavný Harbour Bridge a Operu, ale bylo to teda hodně z daleka .
A taky sme tam zkoumali, jak měli dřív na útesech rozmístěnou obranu, aby chránili Sydney od zlých lodí. Většina děl už tam není, ale tady tohle tam nechali, tak sem se s ním musel nechat zvěčnit.
Dokonce se udělalo i teplo na tričko s krátkým rukávem, ale pořád bylo zataženo. Tady ještě jedno foto na závěr na útesech.
Pak sme jeli na jídlo do Thajské restaurace, aby poznali, že to asijské jídlo tu mají úplně jiné než v ČR. A pak sme koupili víno a zajeli k nim domů si povykládat.
Bydlí s dalšíma 10 lidma v jednom baráku (7 Čechů, 4 Poláci a jeden Peruánec) ve čtvrti Banksia a když nám řekli, že tam platí nájem skoro 1500 dolarů měsíčně, tak nám to doslova vyrazilo dech. To bydlení sehnali přes agenturu, co s ní přijeli, a jde vidět, jak se snaží s těch nových lidí, co se tu ještě neorientují nehorázně rýžovat prachy.
Podle mě platí víc jak dvojnásobek, co se dá normálně sehnat a navíc i ta čtvrť je dost daleko. A přitom když člověk přiletí a ještě nemá práci, tak je nejdůležitější, aby moc neutrácel. Holt je asi důležité si před odletem zjistit víc nabídek a nenechat si nic nabulíkovat. (Holt to podnikání se asi v Čechách dělá pořád trochu jinak.)
Jinak si Romča s Vojtou podle našeho vzoru taky založili blog o jejich zážitcích z Austrálie, tak se můžete mrknout zde.
Austrálie neustále roste a tento týden (přesně 1 října ve 2 odpoledne) dosáhla Australská populace 22 milionů.
Ještě v roce 1963 měla Austrálie pouze 11 milionů obyvatel, takže se za tak krátkou dobu přesně zdvojnásobila. (A taková zajímavost – V té době přijímala imigranty pouze z Evropy.)
Dodnes si přesně pamatuju, jak sme v červnu 2007 ve škole na internetu živě sledovali, jak Austrálie dosáhla 21 milionů. A teď už je jich zas o milion víc.
Důvod tak rychlého růstu je jednoduchý:
- každou minutu a 44 sekund se narodí nový Australánek
- každou minutu a 53 sekund přijme Austrálie nového imigranta
- a každé 3 minuty a 39 sekund zase jeden Australan umře
Se současným růstem se odhaduje, že Austrálii dosáhne v roce 2050 přes 40 milionů obyvatel.
Tady je graf 3 různých odhadů růstu Australské populace.
Stejně jako všude jinde se zvyšuje průměrná délka života a Australani mají dokonce nejdelší očekávanou délku života ze všech anglicky mluvících zemí.
A navíc Austrálie je jedna z mála zemí, kde je stále obrovský potenciál k růstu. Například celý stát Západní Austrálie je dvakrát tak velký jak celá západní Evropa, ale žije tam jen něco přes 2 milióny obyvatel. (Ikdyž je pravda, že v Austrálii je zas méně vody než na jiných kontinentech.)
Kvůli velkému zájmu má Austrálie docela propracovanou imigrační politiku. Snaží se, aby imigranti byli pro zemi přínosem a tak je posuzuje podle různých hodnocení (věk, vzdělání, angličtina, pracovní zkušenosti a taky že přijmou Australskou kulturu a hodnoty).
Poslední dobou se tu píše o docela dost bílých Jihoafričanech, kteří byli doma v Jižní Africe napadáni a tak se rozhodli natrvalo přestěhovat a většina si vybere právě Austrálii. Stejně tak je obrovský zájem z asijských zemí jako je Čína, Indie, Japonsko, Korea atd. Většina sem jede za studiem angličtiny, případně něčeho odborného a některým se tu zalíbí a zůstanou tu.
Tak jsem zvědavý, jak se bude vyvíjet krize v USA a Evropě a jestli se to tu projeví na vyšším počtu imigrantů.
Dneska ráno si lidi v Sydney mysleli, že je asi konec světa. Silný vítr zavál z rudého centra Austrálie tuny červeného písku a vytvořil velmi neobvyklou podívanou.
Tohle byl náš pohled po ránu na Darling Harbour.
Prý nejhořší bouře za 70 let se v noci přehnala přes Austrálii. Prudký vítr zavál červený písek a prach z pouští v centru Austrálie až do 1500km vzdálené Sydney.
Viditelnost byla velmi nízká. Dokonce nejezdily ani trajekty a nemohly lítat letadla.
Tady vyfotila Andrejka pohled na Harbour Bridge, když šla do práce.
Tohle je pohled na nejslavnější Australskou památku během písečné bouře.
A pohled od Opery na mrakodrapy v city. Rudá mlha má prostě něco do sebe.
Bouře prý přemístila z pouště do oceánu 75,000 tun prachu za hodinu. A prach byl ve vzduchu docela cítit. V televizi dávali varování, že malé děti, staří lidé a astmatici by neměli vůbec vycházet ven. My stateční sme to prostě po chvilce vysmrkali .
A ještě jedna Andrejčina fotka Harbour Bridge.
A k tomu dneska ještě zemětřesení v Melbourne a záplavy v Queensland, prostě se tu v Austrálii člověk nenudí, ani kdyby chtěl .
Tak jsem sem zas dlouho nic nepsal, tak to musím napravit. V Sydney se nám zatím udělalo léto, ikdyž tu má být pořád ještě zima. A taky sme si prohlídli ponorku, která to má k nejbližšímu pobřeží 500km.
Pár víkendů jsme strávili na plážích, kde jsem řádil na surfu. Moc velké zlepšení ještě nepozoruju, ale za to mě to hodně baví. Tady fotka jak jsme byli na pláži Dee Why.
A ještě fotka z jednoho výletu na severní pláže, kde byl krásný výhled z kopečku na pobřeží.
A minulý týden jsem vyrazil pracovně na týden pomoct se stavbou dálnice ze Sydney do Melbourne. Bydlel jsem nejdřív v městečku Wagga Wagga, což je přibližně na půl cesty (460km od Sydney a 470km od Melbourne). Celkem tak kolem nic není kromě zelených pastvin plných ovcí a krav.
Potom jsme se přesunuli do městečka Holbrook, která má asi jenom 1200 obyvatel, ale zato tam je výborná turistická atrakce. Uprostřed městečka tam ze země čouhá 100m dlouhá ponorka.
Andrejka tam za mnou na víkend přijela a tak tady její foto na ponorce.
Kdo jede po dálnici Sydney – Melbourne, tak musí jet přes Holbrook a tak je to docela známá atrakce a zpestření zastávky na dlouhé cestě. Tady fotka mě u velícího můstku.
Holbrook se původně jmenoval Germanton podle místních německých imigrantů, ale za první světové války se to místním nezdálo moc patriotické a tak v roce 1915 městečko přejmenovali na počest slavného kapitána ponorky.
A v roce 1995 se místní složili a koupili vyřazenou válečnou ponorku Otway, kterou si umístili doprostřed městečka. Tady foto Andrejky na přídi.
Ponorku museli rozřezat a po částech převést ze Sydney asi 500km po souši. Taky je tam muzeum ponorek, model ponorky, kterou řídil Holbrook za první světové války a taky torpédo, na kterém sem se nechal vyfotit, aby šlo vidět, jak je velké.
Jinak je městečko Holbrook známé i tím, že je tam jediný semafor na celé cestě ze Sydney do Melbourne.
Po cestě zpátky sme nejeli po dálnici, ale vzali sme to po silnici Snowy Mountains Hwy, která vede přes hory Snowy Mountains (takzvané Australské Alpy) skrz národní park Kosciuszko. V zimě se tu musí na různých místech používat řetězy, ale zrovna bylo nezvykle krásně teplo kolem 30 stupňů.
Tady sme si udělali zastávky u jedné přehrady v horách (Blowering Reservoir), kde bylo velmi pěkně.
A pak mě ještě zaujalo, jak se po přejetí jednoho vrcholku najednou z ničeho nic změnil vzhled krajiny. Krásně zelená příroda se proměnila na suchou hornatou zem plnou uschlých stromů.
A pak jsme pokračovali kolem hlavního města Canberry po už známé cestě zpátky do Sydney.
Tak kdyby náhodou někdo plánoval cestu vnitrozemím ze Sydney do Melbourne, tak ať si pamatuje, že se vyplatí udělat si přestávku u ponorky v Holbrooku.
V Sydney je přes 10 000 českých studentů, kteří by mohli volit. Ovšem, aby člověk mohl v říjnu volit, musí se zaregistrovat už teď. A už zbývají jenom 3 dny.
Pokud někdo uvažuje, že by tady šel volit, a líbí se mu v Austrálii, tak navrhuju, aby sme všichni volili Paroubka. A jak se to bude postupně v ČR zhoršovat, tak tím víc mladých odcestuje do Austrálie (třeba nám dají i humanitární víza).
Podobně ostatně můžete volit i v ČR, co vy na to?
...
PŘIJĎTE VOLIT NA GENERÁLNÍ KONZULÁT
REGISTRACE VOLIČŮ KONČÍ V NEDĚLI 30. SRPNA! GK OTEVŘEN I O VÍKENDU!
Čeští občané v zahraničí jsou oprávněni volit na Generálním konzulátu pouze po předchozí registraci.
Možnost registrace končí tuto NEDĚLI 30. srpna! Pro zájemce o registraci bude konzulát výjimečně otevřen také v SOBOTU a v NEDĚLI 29. a 30. srpna 9am – 4pm.
Více info zde na stránkách konzulátu.
Našel jsem článek, že Austrálie byla vyhodnocena jako nejlepší země na světě, tak to sem musím přidat.
Austrálie vede pořadí zemí světa v míře prosperity a blahobytu občanů. Index pravidelně sestavovaný The Legatum Institute hodnotí nejenom ekonomickou vyspělost, ale i kvalitu života občanů.
Za rok 2008 bylo hodnoceno 104 zemí světa dle 44 různých ukazatelů. Data jsou čerpány od nejvýznamnějších mezinárodních institucí jako WTO, Světová banka, OECD a další. Výsledný index zohledňuje výsledky daných zemí ve všech sledovaných ukazatelích kombinující blahobyt občanů nejenom po materiální stránce, ale hodnocena je i úroveň země po zdravotní a sociální stránce, přístup občanů ke vzdělání a samozřejmě míra osobní svobody.
Mimo ekonomická hlediska jako je průměrná výše příjmu občanů v paritě kupní síly, míra nezaměstnanosti, hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele, otevřenost domácí ekonomiky a další je hodnocena i kvalita života (např. očekávaná délka života, rozvodovost, počet vysokoškoláků, životní prostředí, osobní svoboda, korupce a další). Tyto aspekty jsou velmi důležité, protože spokojený člověk potřebuje být zdravý, mít čas na své koníčky a cítit se svobodně.
Austrálie patří dlouhodobě mezi nejvyspělejší země světa. Domácí ekonomika je nadprůměrná a hospodářské prostředí stabilní. K tomuto růstu napomáhá nejvíce kvalifikovaná vícenárodní pracovní síla. Postoj k cizincům je velmi přátelský. Hlavním pozitivem Austrálie však je optimistická nálada občanů. Austrálie se dá charakterizovat jako země, kde nic není pro nikoho problém.
(Česku za rok 2008 patří 23. místo na světě.)
Pořadí a Země
1 Austrálie
2 Rakousko
2 Finsko
4 Německo
4 Singapur
4 USA
7 Švýcarsko
8 Hongkong
9 Dánsko
9 Nový Zéland
11 Nizozemí
12 Švédsko
13 Japonsko
14 Belgie
14 Kanada
14 Francie
14 Norsko
14 Velká Británie
19 Izrael
20 Irsko
21 Taiwan
22 Španělsko
23 Česko
23 Slovinsko
25 Itálie
26 Korea
27 Chile
28 Spojené Arabské Emiráty
29 Malajsie
30 Kuvajt
31 Argentina
31 Slovensko
33 Portugalsko
34 Řecko
35 Thajsko
36 Estonsko
36 Uruguay
38 Kostarika
38 Polsko
38 JAR
41 Maďarsko
41 Lotyšsko
43 Brazílie
43 Mexiko
45 Botswana
45 Saudská Arábie
47 Rumunsko
48 Chorvatsko
49 Tunisko
50 Jordánsko
A tady ještě odkaz na původní článek na serveru finance.cz.
O víkendu jsme tady v Austrálii byli poprvé lyžovat. A oba jsme byli nadšení.
Minulý týden jsem měl velmi těžké rozhodování, jestli půjdem o víkendu na pláž surfovat nebo do hor lyžovat .
Než jsme sem do Sydney odletěli, tak sem ani netušil, že tady v Austrálii je vůbec sníh, natož že se tu lyžuje. Během pobytu tady jsem si teda rozšířil obzory, ale pořád sem si myslel, že ty sjezdovky jsou jenom takové malé a moc sněhu tam stejně nemají. A že my zvyklí každoročně lyžovat v Alpách v Rakousku nebo Francii budem z lyžování v Austrálii akorát zklamaní. Víc sem se mýlit nemohl.
V Austrálii jsou nejlepší podmínky na lyžování ve Snowy Mountains (Sněžných horách), což je přesně na půl cesty mezi Sydney a Melbourne (asi 500km z obou měst). My sme vyrazili autem v sobotu hodinu po půlnoci a v 8 ráno sme byli na místě. Vybírali sme mezi dvěma největšíma lyžařskýma střediskama Thredbo a Perisher Blue. Nakonec sme si vybrali Thredbo, protože hlásili v rádiu, že na příjezd do toho druhého jsou potřeba na auto sněhové řetězy. (Australani nemají žádné zimní pneumatiky, tak sem měl trochu obavy, jak tam na těch našich letních dojedem, ale nakonec to bylo v pohodě.)
Kolem 8 ráno sme teda dojeli do Thredba na velké parkoviště, převlékli se a vyrazili lyžovat. Tohle je z lanovky naše první cesta nahoru.
Původně jsme si chtěli půjčit lyže až přímo tam, ale po cestě v městečku Cooma (asi 100km od Thredba) mají nonstop velkou půjčovnu, kde mají poloviční ceny, tak sme si všechno půjčili tam. Lyže, hůlky a boty – 40 dolarů na den. A lyže Salomon kvalitní a skoro nové. A taky se tam dají půjčit snowboardy, zimní bundy nebo lyžařské gatě.
Dokud sme nedojeli až do Thredba, tak sníh nikde nebyl, ale pak na kopcích ho bylo spoustu. Hlásili 180 cm sněhu a den předtím napadlo dalších 17cm, takže to bylo úplně super. Navíc všechny sjezdovky velmi intenzivně zasněžují uměle, kdykoliv je vhodná teplota.
Tady já a Tomáš na vrcholu jedné z mnoha lanovek a zkoumali sme, kudy se z toho množství sjezdovek vydat dolů.
Tady nás s Andrejkou vyfotil před prvním sjezdem.
Pak sme postupně zkoušeli různé vleky (je jich tam celkem 14) a sjezdovky (nejdelší sjezdovka má 5.9km), které byly super upravené. A dokonce tam není zakázané lyžovat mimo sjezdovky, takže můžete vidět lidi lyžovat všude možně, třeba jak kličkují v lese mezi stromy.
Celkově sem byl potěšený, že je to středisko tak velké a tak tam nebylo moc lidí. A hlavně nebyly velké fronty na vleky a i sjezdovky byly skoro prázdné.
Tady mě vyfotila Andrejka v akci, jak si to užívám na sjezdovce.
Počasí nám vyšlo nádherně, protože bylo celý den slunečno. Nahoře na nejvyšším vleku ve výšce 2037 m.n.m. (nejvýše položený v Austrálii) docela foukalo, takže tam byla docela zima. Mimochodem je to asi hodinu chůze od australské nejvyšší hory Mt.Kosciuszko (2228 m), kterou sme zdolali v létě. Tady naše vrcholové foto u nejvyššího vleku.
Jinak bylo celkem teplo a odpoledne už byl ten sníh úplně dole rozměklý.
Thredbo založil v roce 1955 Čechoslovák Antonín Šponar, který ve Snowy Mountains budoval vodní elektrárnu a uchvátili ho ty zasněžené kopce a viděl ten lyžařský potenciál. Jinak Čechů tu v historii městečka figuruje víc. O Thredbu a lyžování v Austrálii si můžete přečíst v češtině např. v tomto článku.
Tady Andrejka s Tomášem, když sme si dávali občerstvení na sjezdovce a dole vzadu je vesnička Thredbo.
V Austrálii je lyžování docela populární, hlavně mezi vyšší třídou z velkých měst a tak je tam docela draho. Ale zase na druhou stranu je tu všechno docela moderní.
Lístek na vleky stál na jeden den 97 dolarů (jezdí od 8.30 do 16.00 hodin) a ubytování je taky docela drahé a hlavně už bylo všude vyprodané (na víkend se asi musí zamlouvat předem). Tak sme se rozhodli, že to nebudem hrotit a jeden den stačí a tak sme jeli zase zpátky do Sydney. Tady Andrejka a Tomáš po lyžování na parkovišti balili věci do auta.
Lyžování v Austrálii bylo teda naprosto super a musel sem změnit svůj názor, že je to tu jenom malé a mnohem horší než v Evropě. Dokonce i Tomáš (ze Slovenska) říkal, že kam se hrabou Tatry. Takže plánujem, že si zas pojedem zalyžovat znovu, ale tentokrát už to musí být s ubytováním.
Včera ráno nás velmi potěšil email z imigračního úřadu.
Konečně nám přišlo rozhodnutí, že nám schválili naši žádost o 18 měsíční pracovní víza. Takže tady v Austrálii zůstaneme asi ještě další rok a půl.
Doteď sme tady byli na studentské víza a když jsem měl školu, tak jsem mohl legálně pracovat jen 20 hodin týdně. Odteď už můžem pracovat, studovat nebo cestovat neomezeně.
Tak sme to zašli s Andrejkou oslavit na večeři do japonské restaurace, kde sme si dali sushi, které tam jezdí na páse pořád dokola.
A já sem si na oslavu pořídil své první surfové prkno. Tady foto, jak sem byl poprvé vyzkoušet nový surf na Bondi Beach.
Svítilo krásně sluníčko a tak bylo překvapivě docela teplo. Pro mě jako začátečníka byly docela velké vlny, ale i tak to bylo super a aspoň sem viděl, jak si to ti ostatní, co to už umí, užívají. Tady se vydávám na vlny.
A ještě fotka pláže Bondi Beach.
A Manly Beach, kde sme byli den předtím.
Tak teď máme 18 měsíců času se rozmyslet, jestli tu v Austrálii budeme chtít být ještě dýl a jestli budem žádat o trvalý pobyt.
Tak sme se po měsíční dovolené v ČR vrátili opět do Austrálie.
Po cestě sme měli mezipřistání v Soulu v Jižní Koreji a tak sme tam strávili dva dny.
Navštívili sme hlavní palác Gyeongbokgung přímo v centru města, kde bydlel panovník a taky muzeum které je hned vedle. Tady foto před hlavní bránou ještě s Mírou a korejskou kamarádkou, která nás po Soulu provázela.
Večer sme s ní byli v baru a přišlo mi, že Korejci na rozdíl od jiných asiatů docela pijou. A k večeři sme si dali něco typicky korejského, ale bylo tak ostré, že se to ani nedalo jíst. A tak jsem to dojedl jenom já a pak toho druhý den v letadle litoval.
Jinak v Soulu mi přišlo všechno takové docela staré a ještě byl celou dobu takový opar, takže se mi tam moc nelíbilo. Docela mi to připomínalo Čínu, ale narozdíl od Číny tu bylo na ulicích všude krásně čisto.
Tady se Andrejka chtěla nechat vyfotit v takovém menším parku u kytek.
Pak přílet do Vídně a přivítání s rodinou. Doma v ČR se Andrejka hlavně učila starat o svoji neteř, které bylo teprve 10 dní.
A taky sme byli na Slovensku na svatbě její sestřenice, což bylo výborné.
Kvůli špatnému počasí jsme místo výletu na Triglav do Slovinska museli zvolit náhradní výlet do Tater, ale možná, že to nakonec bylo i lepší, protože se výlet velmi vydařil. Tak tady pár fotek ze Štrbského plesa a okolí.
Zajímavé bylo, že sem se v ČR a taky SR potkal celkem se 6 lidma, které sem znal jenom z Austrálie. Docela ty čtyři týdny hodně rychle uběhly a nějak vůbec nezbyl čas na spoustu věcí, co člověk ještě chtěl a známé, co chtěl potkat.
Jinak mám z ČR takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi tam velmi líbilo, ale taky se mi po pár dnech chtělo už zase zpátky do Austrálie.
Co mě překvapilo a v čem se mi zdál největší rozdíl, že hodně lidí v ČR je permanentně nespokojených, ikdyž nemají žádný konkrétní důvod. A že většina lidí jezdí autama naprosto bezohledně a nebezpečně, na to si člověk rychle zvykne.
Po cestě zpátky do Austrálie uběhlo těch 22 hodin v letadle nečekaně rychle. A teď sme zase zpátky z evropského léta přilétli do australské zimy, tak doufám, že to nebude rvat moc dlouho než tu bude zas teplo.
Úvodní stránka
