Dneska ráno si lidi v Sydney mysleli, že je asi konec světa. Silný vítr zavál z rudého centra Austrálie tuny červeného písku a vytvořil velmi neobvyklou podívanou.
Tohle byl náš pohled po ránu na Darling Harbour.
Prý nejhořší bouře za 70 let se v noci přehnala přes Austrálii. Prudký vítr zavál červený písek a prach z pouští v centru Austrálie až do 1500km vzdálené Sydney.
Viditelnost byla velmi nízká. Dokonce nejezdily ani trajekty a nemohly lítat letadla.
Tady vyfotila Andrejka pohled na Harbour Bridge, když šla do práce.
Tohle je pohled na nejslavnější Australskou památku během písečné bouře.
A pohled od Opery na mrakodrapy v city. Rudá mlha má prostě něco do sebe.
Bouře prý přemístila z pouště do oceánu 75,000 tun prachu za hodinu. A prach byl ve vzduchu docela cítit. V televizi dávali varování, že malé děti, staří lidé a astmatici by neměli vůbec vycházet ven. My stateční sme to prostě po chvilce vysmrkali 
.
A ještě jedna Andrejčina fotka Harbour Bridge.
A k tomu dneska ještě zemětřesení v Melbourne a záplavy v Queensland, prostě se tu v Austrálii člověk nenudí, ani kdyby chtěl .
Tak jsem sem zas dlouho nic nepsal, tak to musím napravit. V Sydney se nám zatím udělalo léto, ikdyž tu má být pořád ještě zima. A taky sme si prohlídli ponorku, která to má k nejbližšímu pobřeží 500km.
Pár víkendů jsme strávili na plážích, kde jsem řádil na surfu. Moc velké zlepšení ještě nepozoruju, ale za to mě to hodně baví. Tady fotka jak jsme byli na pláži Dee Why.
A ještě fotka z jednoho výletu na severní pláže, kde byl krásný výhled z kopečku na pobřeží.
A minulý týden jsem vyrazil pracovně na týden pomoct se stavbou dálnice ze Sydney do Melbourne. Bydlel jsem nejdřív v městečku Wagga Wagga, což je přibližně na půl cesty (460km od Sydney a 470km od Melbourne). Celkem tak kolem nic není kromě zelených pastvin plných ovcí a krav.
Potom jsme se přesunuli do městečka Holbrook, která má asi jenom 1200 obyvatel, ale zato tam je výborná turistická atrakce. Uprostřed městečka tam ze země čouhá 100m dlouhá ponorka.
Andrejka tam za mnou na víkend přijela a tak tady její foto na ponorce.
Kdo jede po dálnici Sydney – Melbourne, tak musí jet přes Holbrook a tak je to docela známá atrakce a zpestření zastávky na dlouhé cestě. Tady fotka mě u velícího můstku.
Holbrook se původně jmenoval Germanton podle místních německých imigrantů, ale za první světové války se to místním nezdálo moc patriotické a tak v roce 1915 městečko přejmenovali na počest slavného kapitána ponorky.
A v roce 1995 se místní složili a koupili vyřazenou válečnou ponorku Otway, kterou si umístili doprostřed městečka. Tady foto Andrejky na přídi.
Ponorku museli rozřezat a po částech převést ze Sydney asi 500km po souši. Taky je tam muzeum ponorek, model ponorky, kterou řídil Holbrook za první světové války a taky torpédo, na kterém sem se nechal vyfotit, aby šlo vidět, jak je velké.
Jinak je městečko Holbrook známé i tím, že je tam jediný semafor na celé cestě ze Sydney do Melbourne.
Po cestě zpátky sme nejeli po dálnici, ale vzali sme to po silnici Snowy Mountains Hwy, která vede přes hory Snowy Mountains (takzvané Australské Alpy) skrz národní park Kosciuszko. V zimě se tu musí na různých místech používat řetězy, ale zrovna bylo nezvykle krásně teplo kolem 30 stupňů.
Tady sme si udělali zastávky u jedné přehrady v horách (Blowering Reservoir), kde bylo velmi pěkně.
A pak mě ještě zaujalo, jak se po přejetí jednoho vrcholku najednou z ničeho nic změnil vzhled krajiny. Krásně zelená příroda se proměnila na suchou hornatou zem plnou uschlých stromů.
A pak jsme pokračovali kolem hlavního města Canberry po už známé cestě zpátky do Sydney.
Tak kdyby náhodou někdo plánoval cestu vnitrozemím ze Sydney do Melbourne, tak ať si pamatuje, že se vyplatí udělat si přestávku u ponorky v Holbrooku.
Úvodní stránka
