O víkendu sme si udělali výlet do Snowy Mountains (Sněžných hor), takzvaných Australských Alp.
Abych se zbytečně neopakoval s popisem, tak kdo to nezná si může přečíst o našem prvním výstupu na nejvyšší horu Austrálie.
Ze Sydney sme vyrazili v sobotu asi v 6 ráno, ale bohužel trochu později než sme plánovali. A než sme ujeli těch 500km a dostali se do národního parku Kosciuszko, tak už bylo docela pozdě.
Tentokrát nás a výšlap bylo 10 a vyráželi sme opět z Charlotte Pass.
Ale tentokrát sme zvolili delší a mnohem lepší cestu (Main Range Track) po hřebenech.
Tahle cesta měří na vrchol asi 12,5 km a protože sme vyrazili až ve 3 hodiny odpoledne, tak sme docela spěchali a dali sme ji za 4 hodiny.
Tady sme překračovali Snowy River (Sněžnou řeku).
Postupně se s přibývající výškou začalo ochlazovat. Tady sme s Andrejkou na cestě kolem prvního plesa.
Počasí nám docela vyšlo, ikdyž bylo dost mraků.
Takhle sme odpočívali a nabírali horskou energii na další postup 
.
Pohled do krajiny na ostatní hory.
Druhé pleso přibližně na půlce cesty.
Všude tam kvetlo spousta kytek, takže Andrejce se tam velmi líbilo.
A tohle jsem já před závěrečným stoupáním na vrchol. Tady už šlo poznat, že sme docela vysoko nad mořem, ale abych vypadal dobře na fotce, tak jsem si sundal čepici .
Naše vrcholové foto s Andrejkou na vrcholu nejvyšší hory Austrálie. Mt. Kosciusko – 2228 metrů nad mořem.
Na vrchol sme došli přesně v 7 hodin a tak tam nebyli skoro žádní další turisti, protože lanovka, co jede z druhé strany, jezdí jenom do 4. A tady ještě společné vrcholové foto skoro celé výpravy.
Dolů sme to vzali druhou trasou tzv. Summit Walk, která je kratší a rychlejší. Tu sme dali za dvě hodiny. Ale i tak sme konec cesty šli potmě, což byl taky super zážitek.
Přespali sme v hostelu v městečku Jindabyne a druhý den sme se vyrazili podívat do nejznámějšího Australského lyžařského střediska Thredbo. Tady se můžete podívat, jak sme tam byli v zimě lyžovat.
A v létě tam jezdí po sjezdovce na horských kolech. Vypadalo to docela dobře, ale půjčení kola a vybavení plus denní lístek na vlek vyjde na 300 dolarů.
Domů sme to vzali se zastávkou v hlavním městě Canberra. A na závěr ještě jedno naše foto v Thredbu, aby šlo vidět, že nejenom výlet ale i počasí bylo úplně super.
Oslavili sme tady v Sydney Čínský nový rok, kterým začak rok Tygra.
Austrálie a zejména Sydney má docela velkou asijskou (převážně čínskou) populaci, která se po emigraci Austrálii moc nepřizpůsobila. Pořád mluví čínsky, jí čínské jídlo, udržují čínské zvyky a zdržují se v komunitách mezi Číňany.
Proto tu v centru Sydney vznikla Čínská čtvrť – Chinatown, kde žijí převážně samí Číňani, jsou tam čínské nápisy, obchody s čínským zbožím a čínské restaurace. A taky tu každoročně slaví Čínský Nový Rok.
A společně s Číňany tam vyrazí slavit i docela dost Australanů a turistů. Tohle je Andrejka před bránou v Chinatown.
Asi nejvýraznějším zvykem je takzvaný dračí tanec, kdy se v něm dva lidi pohybují a skáčou, tak že drak vypadá opravdu jak živý.
A to vše za ohlušujícího zvuku bubnů a cimbálu, který má zahánět zlé duchy.
Všude je čínská výzdoba a spousta červených lampiónů.
My sme vyrazili v centru do parku, kde byli stánky s čínským zbožím a jídlem a taky spousta lidí.
Jelikož byl zrovna Valentýn, tak sem tam Andrejce koupil Fortune Tree – čínskou kytku pro štěstí. A pak sem chvilku pozoroval čínské tance, ale jak jde vidět, tak počasí nebylo nic moc.
Tady sme se nechali vyfotit u Čínské zahrady, kde plavali čínští kapři.
Večer sme pak skončili v Čínské restauraci. Jenom víno bylo Australské .
Čínská večeře u kulatého otočného stolu. Takhle to čínské jídlo vypadalo a musím říct, že bylo velmi dobré.
A oslavu Chinese New Year zakončil nádherný ohňostroj.
A jelikož je to blog z Austrálie, tak abych nepsal jenom o samých čínských zážitcích, tak si ještě musím zapsat další zážitky ze surfování. V týdnu jsem byl opět na surfu a opět byly docela velké vlny.
A ke konci náročného surfování, když už sem chtěl skoro končit, protože už sem nemohl, mě najednou vzala velká vlna. A tak mě pomlela, že mě asi praštilo prkno do hlavy, tak že jsem na chvilku ztratil vědomí.
A pak jsem zjistil, že mě bolí celá levá část obličeje, rozseklo mi to trošku tvář, takže mi to krvácelo a teď tam mám jizvu a ještě mě krvácela i pusa uvnitř, takže sem se doplazil na písek a přitom plival krev .
Na břehu sem to pak rozdýchal a nebylo to tak hrozné. Ale druhý den sem skoro nemohl hýbat čelistí a tak mě to napuchlo, že sem vypadal, jak Silvestr Stallone.
No ale jinak v pohodě, za 3 dny se to spravilo a šel sem zase na surf, abych se nebál.
Jenom doplním pár zajímavých zážitků z tohoto a minulého týdne.
O víkendu jsme vyrazili na jih od Sydney na vycházku podél pobřeží do Royal National Parku.
Tady naše společné foto, co se moc líbilo Andrejce, tak ho sem musím dát.
Ikdyž bylo zataženo, tak bylo strašně teplo a dusno, takže asi po půl hodině už se nám ani moc nechtělo dál . Měli sme sebou každý půl litru vody a i tu sme docela rychle vypili.
Naštěstí sme pak brzo narazili na Michala s třema kamarádkama, které sme tam měli potkat, tak sme se mohli otočit a jít na zpátek. Tady jedno foto, kde cesta vedla vegetací.
A tady sme pak odpočívali a sledovali, jak se vlny tříští o útesy.
Taky jsem jako obvykle několikrát vyrazil na Maroubru Beach na surf. Bohužel pořád nemám žádnou použitelnou fotku ve vlnách.
Minulý týden byly docela velké vlny (asi největší, co sem tady zatím viděl) a tak sme to vyrazili pozorovat na Bronte Beach. A byla to opravdu super podívaná.
Někteří profíci si to tam na surfu vyloženě užívali a jeli na jedné vlně třeba 200m.
Včera sme byli s Lukášem zase surfovat a odvážil sem se do největších vln, co jsem kdy byl. (Pro toho kdo se v tom vyzná, vlny měly přes 6 stop.)
Po vzoru ostatních se mi podařilo dostat docela daleko od břehu, kde se to lámalo. A musím říct, že jsem měl docela strach, párkrát mě to i dlouho podrželo pod vodou a dneska mě bolelo celé tělo, ale jinak to bylo naprosto super a nic takové jsem ještě nezažil.
A jelikož se blíží Andrejčiny narozky, tak jsem ju předčasně vzal do Opery na italskou operu Tosca od Pucciniho. Předtím sme si ještě zašli na výbornou večeři do čínské restaurace vedle Andrejčiny práce a u té vypili flašku vína.
Ale abych byl upřímný, tak tahle opera mě moc nebavila a ani ta hudba nebyla tak dobrá jak Mozart, když sme byli na opeře v Opeře minule.
Co se mi ale líbilo, protože nebylo plno, tak sme si přesedli z našich levných sedadel na mnohem lepší výhled, kde stojí lístek skoro 300 dolarů 
.
Úvodní stránka
