Tak dneska odlítáme přes Singapore domů do ČR, kde budeme mít svatbu. Tak si sem musím zapsat, jak sme se tu v Austrálii loučili se svobodou.
V Sydney už je zima v plné síle a je to docela znát. Přes den je většinou hezky a kolem 18 stupňů, ale v noci teď byly teploty i kolem mínus 3. A k tomu sem tam ještě prší a kolem 6 hodiny je tma.
Ale jinak je to tu pořád super 
.
Andrejka si po návratu z Číny našla jinou práci zase v obchodě s oblečením a má to teď mnohem blíž. Já sem to teď v práci měl docela náročné, protože sme museli dokončit jednu opravu než odletím do ČR, tak ani moc nebyl na nic jiného čas. Jenom trochu o víkendech.
Minulý víkend sme byli na povedeném výletě s Pavlem a Jirkou v Blue Mountains chytat ryby. Ale ulovili sme jenom jednoho pstruha.
A předtím sme měli tady u nás na baráku rozlučku se svobodou. Pořídili sme české pivo, holky napekly a my celý barák krásně vyzdobili.
Bylo nás docela plno, ale barák je velký tak sme se vešli.
Dokonce sme to měli i s vydařeným kouzelnickým vystoupením.
Takhle to vypadalo venku, kde se čepovalo pivo. Odhadl sem to správně a za celý víkend se vypilo všech 300 piv.
Taky se hrál fotbálek, ale bohužel se potom rozbil.
A druhý den ráno sme se zbytkem lidí vyrazili na útesy na pláž.
Do vody ale překvapivě nikdo nešel.
Musím říct, že celkově byla naše Australská rozlučka velmi vydařená. A to nás ještě čeká jedna v ČR.
Dneska odlítáme do Singapuru, kde budem 3 dny a kam se velmi těším. A potom 3 týdny doma v ČR, kde nás čeká svatba .
O víkendu sme se kulturně obohacovali v centru Sydney, kde se pořádala výstava moderního umění a večer sme se byli podívat na nádherně nasvícenou Operu v rámci Vivid festivalu "Lighting the Sails".
Výstava moderního umění Biennale je v Sydney každé dva roky a byla vyhlášena jako nejlepší výstava v Austrálii a taky je s půl milionem lidí i nejnavštěvovanější.
Letos je na ostrově Cockatoo Island (čte se Kakadu), kde bylo dřív vězení a později továrna na výrobu válečných lodí. Celá výstava je zadarmo a na ostrov jede taky trajekt zdarma. A prohlídka ostrova se určitě vyplatí i bez výstavy.
Tady si Zdeno fotil, kde se dřív stavěli lodě.
Mě se z vystavených exponátů asi nejvíc líbil dřevěný model Hubbleova teleskopu v životní velikosti.
Taky byl zajímavě udělaný pohled na střechy domů v chudinských čtvrtích. Andrejka a pohled na prostředí v jakém bydlí víc než polovička obyvatel planety.
A nebo tady tohle, což mělo vypadat asi jako výbuch auta.
Jinak tam byla spousta dalších zajímavých exponátů a taky spousta, co sme ani vůbec nepochopili. Například klavír, co sám hraje, nebo 6 projektorů, kterou pouští dokola záběry ze života z čínské vesnice. Výstava je až do 1.srpna, tak zadarmo se to teď v deštivých dnech určitě vyplatí.
Ale mnohem víc se nám líbilo osvětlení a barevné nasvícení budovy Opery (Sydney Opera House). V rámci festivalu Vivid se stejně jako loni po setmění mění barva plachet na Opeře.
Bylo tam docela dost lidí, co si to fotili, protože to vypadalo naprosto úchvatně. Tady foto s trajektem.
Tady Zdeno, Peter, Rado a Andrejka, jak sme se kochali výhledem na nádherně osvícenou Operu.
A tady ještě jenom my dva před Operou.
S naším foťákem to bohužel nešlo tak dobře vyfotit, tak ještě pár fotek z lepších.
Myslím, že i na fotkách to vypadá velmi pěkně, tak si dovedete představit, jaké to musí být ve skutečnosti.
Je to spojené i s hudebními koncerty a nasvícené jsou i další slavné historické budovy po městě. A bude to až do 20 června, tak doufám, že se tam na to ještě mrknem před odletem domů 
.
Tak už sem tu na blogu napsal celkem 180 článků o našem životě v Austrálii a docela překvapivě to asi zajímá dost lidí.
Původně sem si začal tenhle blog psát jenom, abych si pamatoval naše zážitky z Austrálie a nemusel všem posílat emaily a nějak sem časem zjistil, že to čte čím dál víc lidí, co vůbec neznám. Docela je sranda, když někoho potkám tady v Sydney na párty a oni mě řeknou, že mě znají, že před odjezdem četli náš blog .
Chápu, že spoustu lidí zajímá, co nejvíc informací než sem do Austrálie pojedou, ale nejlepší co můžu poradit je, ať zajdou do nějaké agentury a tam se na všechno poptají. Pro tyto učely sem napsal článek Rady pro studium v Austrálii.
Jinak se mi zdá, že v poslední době na to psaní není moc času, ikdyž se furt dějí zajímavé věci.
Andrejka už se vrátila z Číny, ale ještě když byla pryč, tak sme si s klukama udělali super výlet po útesech kolem Maroubry, tak sem musím dát nějaké fotky.
Šli sme pěšky z Malabaru zpátky k nám domů na pláž Maroubra Beach a celkem nám to zabralo asi 2-3 hodiny.
Tady dole chytali nějací rybáři, ale byly docela velké vlny a vypadalo to, že je brzo nějaká smete.
Docela bylo ještě pěkné počasí a teplo, tak sme si ještě chtěli užít sluníčka. Teď už je docela chladno a pořád prší. Včera sem byl ještě surfovat, ale asi to bylo na delší dobu naposledy.
Tady kluci, co šli se mnou (Kuba, Tomáš, Peter a Pavel) u krásných skal.
A tady byl nádherný výběžek skály a pod ním asi 40m hloubka dolů. Docela to chtělo dost odvahy, tam vylézt, ale nakonec sme se tam všichni postupně vyfotili.
A ještě pár fotek z tohoto týdne, kdy byly na Maroubře obrovské vlny.
Tady dole je udělaný bazén, kam se chodí plavat. Teď byl celý zalitý pod zpěněnýma vlnama.
A nakonec ještě jedna surfařská. Bohužel to nejsu já .
Včera večer sme byli sledovat semifinále v hokeji a pak sme byli slavit vítězství na párty v Artarmonu. Tak doufám, že když už sou tak blízko, že to zlato zase vyjde.
Původně jsme plánovali, že pojedem na celý víkend na Gold Coast, ale nakonec sme to zkrátili a udělali si jenom takový malý výlet 200km na sever.
Stejně jako minulý rok sme si chtěli zajet na prodloužený výlet na Gold Coast. Ale rozhodli sme se, že pojedem jenom do Nelsons Bay, kde sem přesně před rokem zlomil svůj první surf.
Jsou tam nádherné pláže a taky bylo docela hodně teplo, takže jako první věc sme se šli koupat.
Prkna sme nechali doma a to bylo asi dobře, protože je možné, že bych ho tam zase zlomil. Byly tam docela velké a záludné vlny.
Tady fotka z našeho bárbekjů. Já s Andrejkou, Pěťo a thajka Tami.
A potom sme opět navštěvovali další pláže v okolí. Tohle je pláž u Fingal Bay, kde vede tenhle písečný pás až k ostrovu.
Když je příliv, tak je ten pás pod vodou, ale za odlivu se tam dá jít a z ostrova se teda stane poloostrov.
Pěkné prostředí a oceán. Vypadá to tam prostě nádherně.
A na závěr musím dát ještě fotku jak sme tu slavili Velikonoce. Já jsem Andrejku po ránu tradičně vyšlehal, ale na Slovensku to holt dělají jinak.
Jinak Andrejka teď zase jako loni odletěla na pár týdnů do Číny. A potom už jen dva měsíce a letíme zase domů do ČR, tak doufám, že nebudou v Evropě žádné problémy se sopkama .
Už sme strávili spoustu hodin a dní úklidem a vylepšováním našeho nového bydlení blízko pláže Maroubra, takže nebylo ani moc času na nic jiného.
Ani nějak nebyl čas sem přidat nějaké fotky, tak to musím teď napravit.
Tady já s Lukášem před naším novým barákem právě, když vyrážíme surfovat.
Tohle je náš obyvák s fotbálkem, projektorem a výhledem na ulici.
Tady holky v kuchyni vybalují nákup a připravují večeři.
Druhý pohled na kuchyni, jídelní stůl a dveře na zadní dvůr.
Andrejka s Markétou vzadu na venkovním posezení.
A Lukáš večer venku, jak trénuje na kytaru.
Tohle je večerní obyvák, když si promítáme film. Bohužel ve tmě to nejde moc vyfotit a s bleskem to vypadá bledě.
A nakonec ještě foto spokojené Andrejky v našem novém pokojíku.
Tento týden sem byl na surfu zatím jenom dvakrát, protože sem byl ještě dva večery hrát squash. A taky už se začíná pomaličku ochlazovat, ale v neoprenu je to pořád v pohodě. Tak uvidíme, jak to bude v zimě.
Po
dvou a půl letech sme se rozhodli změnit naše bydlení v Sydney a přestěhovali se zase dál od centra a blíž na pláž.
Docela dlouho jsme přemýšleli o novém bydlení, ale pořád sme se nějak nemohli rozhodnout, co a kam vlastně chceme. Nakonec tomu pomohla náhoda.
Jeden známý tu měl pronajatý barák, kam sme sem tam jezdili na návštěvu a když se rozhodl, že se vrací na Slovensko a tak sme toho využili a rozhodli se to převzít to po něm.
Nejvíc se mi líbilo, že místo v malém bytě blízko centra, kde je akorát moc lidí a aut, budem bydlet v baráku kousek od pláže.
Já už sem na tenhle barák na Maroubra Beach stejně jezdil docela často, protože sem tam měl v garáži surf a chodil na pláž surfovat. Například minulý týden sem tu byl pětkrát, protože bylo úplně nádherné počasí a super vlny.
Barák sme sice museli celý vyklidit, protože tam byl docela bordel, ale teď je to tu ještě lepší. Už sme si pořídili projektor, tak se po večerech díváme na filmy.
Taky nebudem bydlet sami, ale ještě se čtyřma dalšíma kamarádama. Zatím jsou tu dva a pak příjde ještě jeden pár. Ale to se ještě uvidí, jestli je to vlastně výhoda 
.
Sice to mám trošku dál do práce, ale zas je to lepší cestou. Nicméně jinak je tu všechno lepší. A autobus do centra jede stejně dlouho jak z Glebu a je to tu blízko obchodům a hlavně pláži.
Dneska odpoledne, když sem jel z práce, tak sem měl úplně super pocit, že jsme se rozhodli jet do Austrálie a že jsme tady.
O víkendu se uskutečnily na nejslavnější australské pláži surfařské závody a to sme si samozřejmě nesměli nechat ujít. A taky sem byl zvědavý, jestli sem se náhodou za ten rok surfování ještě nedostal na jejich úrověň
.
Po více jak 20 letech se na pláži Bondi Beach opět pořádali mezinárodní závody v surfování. A přišlo víc jak 30 tisíc diváků.
Byly to třídenní závody Boost SurfSho a nejlepší surfaři z celého světa soutěžili o 30.000 dolarů. Nejslavnější surfaři tu byli američan Kelly Slater a australani Mick Fanning, Taj Burrow a Owen Wright.
Fotek se mi bohužel moc nepovedlo, protože to bylo docela daleko, ale tady sem zachytil Kellyho Slatera, jak se rozjíždí.
Vlny nebyli zas tak dobré, ale bylo úžasné sledovat, co na tom předváděli. Aspoň sem zjistil, že se mám pořád co učit .
Byli sme tam společně s Liborem, Lukášem, Kubou a Markétou. A bylo nečekaně hodně sluníčka a docela velké vedro. A jelikož sme ani neměli opalovací krém, tak sme se trochu přismahli.
Když byl člověk blízko u pláže, tak ty vlny vypadají vždycky docela malé.
Ale to je tím, že je to pořád dost daleko a závodníci mezi vlnama ani nebyli moc vidět a tak bylo lepší to pozorovat z trávy z kopečka.
Po soutěži sme šli řádit do vln a večer byla rozlučková párty s Liborem, který letěl domů.
Podle těch mojich fotek to vypadá docela slabě, tak ještě pár od profesionálů, co sem našel na stránkách soutěže:
Kelly Slater, 9 násobný mistr světa a asi nejznámější surfer, jde na to na Bondi Beach.
A pár dalších fotek, co jsou s naším foťákem bohužel nemožné.
Navíc by sme na takovéto záběry potřebovali ještě vodní skůtr.
A taky vetší trpělivost .
A tohle je mladý australan Owen Wright, který celou soutěž vyhrál.
Protože v této soutěži aerial surfing jde o to, co borci předvedou ve vzduchu.
A na závěr ještě tohle foto – já a surfařské závody na Bondi Beach, abych měl důkaz, že sem tam fakt byl.
Zase si musím zapsat, co sme tu zajímavého zažili tyto dva týdny.
Minulý víkend jsme byli na Bushparty, což se dá stručně popsat jako takový Australský Czechtek. Akorát místo techna tam pouští trance a místo na louce to je v buši.
Organizátoři dlouho tají, kde se bude nějaká bushparty pořádat a pak rozešlou emailem nebo smskou trasu, jak se tam dostat. Tahle byla asi dvě a půl hodiny jízdy od Sydney někde v Blue Mountains, velmi daleko od nejbližší civilizace.
My sme ještě nikdy na žádné bushpárty nebyli a tak nás překvapilo, že po nás chtěli 40 dolarů. Ale zase je pravda, že to tam měli docela zorganizované, vyzdobené a ta hudební aparatura asi nebyla moc levná.
Přišlo mi to, že jsou tam většinou takový novodobí hipíci. Někteří vypadali, že s nima jezdí už dlouho a pomáhají s přípravou a prachy mají ze vstupného a asi i prodeje drog. A druhá polovička jede do buše vypadnout z rytmu velkoměsta a jsou hipíci jenom přes víkend.
Andrejce se tam moc nelíbilo, ale mě docela jo a přišlo mi to docela zajímavé. V neděli ráno sem si všiml, že tam bylo i docela dost malých dětí a psů.
Hudba pokračovala celou noc a v někteří byli tak unavení, že ikdyž měli stan, tak spali hned u auta.
My s Andrejkou jsme spali slušně a spořádaně ve stanu a v neděli jeli kolem poledne domů, fandit Slovenským hokejistům v boji o Olympijský bronz .
A ještě minulý týden byl tady v Sydney režisér Jan Hřebejk a měl u Opery australskou premiéru filmu Kawasakiho růže a filmu Nestyda.
Akci pořádal Český konzulát a k lístku do kina za 4 dolary dávali ještě flašku Plzně, takže bylo úplně vyprodáno. Nám se naštěstí podařilo sehnat ještě dva lístky od Petra z agentury Great Mate, tak sme se taky mohli zúčastnit.
Po filmu sme dokonce s režisérem prohodili i pár slov a tak mám na památku fotku s Hřebejkem. (Bohužel focenou z mobilu a ve tmě.)
A to sem mu ani neřekl, že Pelíšky a Pupendo se mu velmi povedli, protože to už asi dávno ví. To mu asi říká každý .
O víkendu sme si udělali výlet do Snowy Mountains (Sněžných hor), takzvaných Australských Alp.
Abych se zbytečně neopakoval s popisem, tak kdo to nezná si může přečíst o našem prvním výstupu na nejvyšší horu Austrálie.
Ze Sydney sme vyrazili v sobotu asi v 6 ráno, ale bohužel trochu později než sme plánovali. A než sme ujeli těch 500km a dostali se do národního parku Kosciuszko, tak už bylo docela pozdě.
Tentokrát nás a výšlap bylo 10 a vyráželi sme opět z Charlotte Pass.
Ale tentokrát sme zvolili delší a mnohem lepší cestu (Main Range Track) po hřebenech.
Tahle cesta měří na vrchol asi 12,5 km a protože sme vyrazili až ve 3 hodiny odpoledne, tak sme docela spěchali a dali sme ji za 4 hodiny.
Tady sme překračovali Snowy River (Sněžnou řeku).
Postupně se s přibývající výškou začalo ochlazovat. Tady sme s Andrejkou na cestě kolem prvního plesa.
Počasí nám docela vyšlo, ikdyž bylo dost mraků.
Takhle sme odpočívali a nabírali horskou energii na další postup .
Pohled do krajiny na ostatní hory.
Druhé pleso přibližně na půlce cesty.
Všude tam kvetlo spousta kytek, takže Andrejce se tam velmi líbilo.
A tohle jsem já před závěrečným stoupáním na vrchol. Tady už šlo poznat, že sme docela vysoko nad mořem, ale abych vypadal dobře na fotce, tak jsem si sundal čepici .
Naše vrcholové foto s Andrejkou na vrcholu nejvyšší hory Austrálie. Mt. Kosciusko – 2228 metrů nad mořem.
Na vrchol sme došli přesně v 7 hodin a tak tam nebyli skoro žádní další turisti, protože lanovka, co jede z druhé strany, jezdí jenom do 4. A tady ještě společné vrcholové foto skoro celé výpravy.
Dolů sme to vzali druhou trasou tzv. Summit Walk, která je kratší a rychlejší. Tu sme dali za dvě hodiny. Ale i tak sme konec cesty šli potmě, což byl taky super zážitek.
Přespali sme v hostelu v městečku Jindabyne a druhý den sme se vyrazili podívat do nejznámějšího Australského lyžařského střediska Thredbo. Tady se můžete podívat, jak sme tam byli v zimě lyžovat.
A v létě tam jezdí po sjezdovce na horských kolech. Vypadalo to docela dobře, ale půjčení kola a vybavení plus denní lístek na vlek vyjde na 300 dolarů.
Domů sme to vzali se zastávkou v hlavním městě Canberra. A na závěr ještě jedno naše foto v Thredbu, aby šlo vidět, že nejenom výlet ale i počasí bylo úplně super.
Oslavili sme tady v Sydney Čínský nový rok, kterým začak rok Tygra.
Austrálie a zejména Sydney má docela velkou asijskou (převážně čínskou) populaci, která se po emigraci Austrálii moc nepřizpůsobila. Pořád mluví čínsky, jí čínské jídlo, udržují čínské zvyky a zdržují se v komunitách mezi Číňany.
Proto tu v centru Sydney vznikla Čínská čtvrť – Chinatown, kde žijí převážně samí Číňani, jsou tam čínské nápisy, obchody s čínským zbožím a čínské restaurace. A taky tu každoročně slaví Čínský Nový Rok.
A společně s Číňany tam vyrazí slavit i docela dost Australanů a turistů. Tohle je Andrejka před bránou v Chinatown.
Asi nejvýraznějším zvykem je takzvaný dračí tanec, kdy se v něm dva lidi pohybují a skáčou, tak že drak vypadá opravdu jak živý.
A to vše za ohlušujícího zvuku bubnů a cimbálu, který má zahánět zlé duchy.
Všude je čínská výzdoba a spousta červených lampiónů.
My sme vyrazili v centru do parku, kde byli stánky s čínským zbožím a jídlem a taky spousta lidí.
Jelikož byl zrovna Valentýn, tak sem tam Andrejce koupil Fortune Tree – čínskou kytku pro štěstí. A pak sem chvilku pozoroval čínské tance, ale jak jde vidět, tak počasí nebylo nic moc.
Tady sme se nechali vyfotit u Čínské zahrady, kde plavali čínští kapři.
Večer sme pak skončili v Čínské restauraci. Jenom víno bylo Australské .
Čínská večeře u kulatého otočného stolu. Takhle to čínské jídlo vypadalo a musím říct, že bylo velmi dobré.
A oslavu Chinese New Year zakončil nádherný ohňostroj.
A jelikož je to blog z Austrálie, tak abych nepsal jenom o samých čínských zážitcích, tak si ještě musím zapsat další zážitky ze surfování. V týdnu jsem byl opět na surfu a opět byly docela velké vlny.
A ke konci náročného surfování, když už sem chtěl skoro končit, protože už sem nemohl, mě najednou vzala velká vlna. A tak mě pomlela, že mě asi praštilo prkno do hlavy, tak že jsem na chvilku ztratil vědomí.
A pak jsem zjistil, že mě bolí celá levá část obličeje, rozseklo mi to trošku tvář, takže mi to krvácelo a teď tam mám jizvu a ještě mě krvácela i pusa uvnitř, takže sem se doplazil na písek a přitom plival krev .
Na břehu sem to pak rozdýchal a nebylo to tak hrozné. Ale druhý den sem skoro nemohl hýbat čelistí a tak mě to napuchlo, že sem vypadal, jak Silvestr Stallone.
No ale jinak v pohodě, za 3 dny se to spravilo a šel sem zase na surf, abych se nebál.
Jenom doplním pár zajímavých zážitků z tohoto a minulého týdne.
O víkendu jsme vyrazili na jih od Sydney na vycházku podél pobřeží do Royal National Parku.
Tady naše společné foto, co se moc líbilo Andrejce, tak ho sem musím dát.
Ikdyž bylo zataženo, tak bylo strašně teplo a dusno, takže asi po půl hodině už se nám ani moc nechtělo dál . Měli sme sebou každý půl litru vody a i tu sme docela rychle vypili.
Naštěstí sme pak brzo narazili na Michala s třema kamarádkama, které sme tam měli potkat, tak sme se mohli otočit a jít na zpátek. Tady jedno foto, kde cesta vedla vegetací.
A tady sme pak odpočívali a sledovali, jak se vlny tříští o útesy.
Taky jsem jako obvykle několikrát vyrazil na Maroubru Beach na surf. Bohužel pořád nemám žádnou použitelnou fotku ve vlnách.
Minulý týden byly docela velké vlny (asi největší, co sem tady zatím viděl) a tak sme to vyrazili pozorovat na Bronte Beach. A byla to opravdu super podívaná.
Někteří profíci si to tam na surfu vyloženě užívali a jeli na jedné vlně třeba 200m.
Včera sme byli s Lukášem zase surfovat a odvážil sem se do největších vln, co jsem kdy byl. (Pro toho kdo se v tom vyzná, vlny měly přes 6 stop.)
Po vzoru ostatních se mi podařilo dostat docela daleko od břehu, kde se to lámalo. A musím říct, že jsem měl docela strach, párkrát mě to i dlouho podrželo pod vodou a dneska mě bolelo celé tělo, ale jinak to bylo naprosto super a nic takové jsem ještě nezažil.
A jelikož se blíží Andrejčiny narozky, tak jsem ju předčasně vzal do Opery na italskou operu Tosca od Pucciniho. Předtím sme si ještě zašli na výbornou večeři do čínské restaurace vedle Andrejčiny práce a u té vypili flašku vína.
Ale abych byl upřímný, tak tahle opera mě moc nebavila a ani ta hudba nebyla tak dobrá jak Mozart, když sme byli na opeře v Opeře minule.
Co se mi ale líbilo, protože nebylo plno, tak sme si přesedli z našich levných sedadel na mnohem lepší výhled, kde stojí lístek skoro 300 dolarů .
V úterý 26.ledna byl tady v Austrálii opět státní svátek Austrália Day na oslavu založení Australské kolonie a tak sme taky slavili.
Celkem to byl náš už čtvrtý Australia Day. Trochu o historickém pozadí tohoto svátku jsem popsal při naší druhé oslavě Australia Day, tak se nebudu opakvat. A minulý rok sme jej strávili v Melbourne při sledování tenisu Australian Open.
Tento rok sme vyrazili slavit na pláž na Bondi Beach.
Bylo docela velké vedro (nad 30 stupňů) a jak jde vidět, tak tam podle očekávání byly spousty dalších lidí (odhaduje se kolem 40 tisíc lidí).
Firma Havaiians se tam snažila překonat světový rekord a tak tam mělo spoustu lidí nafukovací lehátka ve tvaru pantofle.
Ale musím říct, že i v takovém množství lidí to bylo super. Neobvykle tam nebyly skoro žádné vlny a tak když sme si s Liborem vyplavali trochu dál od břehu, tak tam už sme byil sami a všude klid. Paráda.
Ten vrtulník na fotce tam táhl obrovskou Australskou vlajku a my sme se nemohli shodnout, jak mohla být velká. Tady byl už blíž, tak to jde líp vidět. (Mimochodem ten vrtulník je vojenský Navy Sea Hawk s rozměry 17m délka a 5m výška, tak by mě zajímal odhad velikosti té vlajky.)
Taky tam přelítali vojenské stíhačky, pořádal se závod plachetnic a vůbec bylo v městě spoustu atrakcí. My sme tam měli i bárbekjů, protože tam kamarádka z Thajska slavila narozeniny a tak tam byla spousta jídla i pití.
Když se pak konečně trochu ochladilo, tak sme vyrazili mrknout do centra. Tady sme se zastavili v Hyde Parku na koncertě. A jak jde vidět holky nám všem sehnali nálepky Australské vlajky.
Tady sme se s Andrejkou nechali tradičně vyfotit u fontánky v Hyde Parku.
A večer sme Australia Day zakončili v zahradách Royal Botanic Gardens s výhledem na Operu.
Nakonec sme ještě zašli na Kings Cross za Peťou na pizzu a ten nás hodil domů. Docela náročný ale velmi povedený den a to sme druhý den šli ráno zase do práce.
Na přelomu roku sme si udělali dvoutýdenní výlet na jih do Viktorie a v novém roce se proletěli vrtulníkem podél nádherného pobřeží u slavné Great Ocean Road.
Po návratu z Fiji bylo v Sydney docela deštivo a ani předpověď na další dny to neřešila. Tak jsem se připojil ke kamošům, kteří cestovali za lepším počasím podél pobřeží na jih. (Andrejka bohužel musela na pár dní zase do práce a pak za náma doletěla do Melbourne.)
Z celého výletu máme přes půl tisíce fotek a tak si tady aspoň musím připomenout ty nejhezčí momenty.
Tohle je fotka z národního parku Wilsons Promontory, což je poloostrov a zároveň nejjižnější část pevninské Austrálie. Kdo plánuje cestovat podél východního pobřeží, tak by tuhle část neměl rozhodně vynechat.
Nádherné pláže s krásným jemným pískem a čistou průzračnou vodou. Počasí taky vydařené, slunečno přes 35 stupňů, takže teplota oceánu studenější než v Sydney tam přijde vhod.
Tady sme všichni čtyři účastníci tohoto výletu po výšlapu na horu Mount Oberon, která měří 533 m a je odtamtud nádherný výhled na pláže i kemp, kde sme bydleli.
Celkem sme ve Wilsons Promontory strávili 3 dny a vůbec se nám nechtělo odjet a jít slavit Silvestr do Melbourne. Tam nám sice poprvé pršelo, ale i tak byla oslava docela vydařená.
Po vyzvednutí Andrejky na letišti sme pokračovali dál podél pobřeží na západ. Tady sme navštívili deštný prales v národním parku Otway, kde byli jedny z nejvyšších a největších stromů, co sem kdy viděl.
Poblíž Apollo Bay bylo další z míst, kde sme spali a tam sme si udělali procházku k těmhle vodopádům Erskine Falls.
My sme to šli asi hodinu a půl nádherným pralesem, ale bohužel se dalo dojet autem skoro až k nim, takže tam bylo zbytečně moc lidí.
Tady foto celé naší výpravy u pobřeží při Great Ocean Road.
A jedny z nejlepších zážitků z celého výletu byly naše setkání s koalou.
Nejdřív sme mysleli, že tam snad ani žádné nejsou. Pak sme jen velmi obtížně hledali mezi větvema stromů nějakou spící. Na dalším místě sme jich objevili i víc na jednom stromě. A pak už sme viděli i matku s malou koalou, jak si hbitě šplhají po stromě.
A myslel sem, že vyvrcholením bylo, že mi koala žrala větvičku z ruky.
A nakonec to trumfla tady tahle, co se od nás s Andrejkou nechala normálně hladit. Je to docela mazec poprvé hladit koalu .
Když sme ke konci výletu dorazili k té části Great Ocean Road, kde je nejvíc těch známých skalních útvarů, tak sme (na rozdíl od naší první návštěvy 12 Apoštolů) sešli i dolů na pláž a řádili dole ve vlnách.
A taky sme se rozhodli, že to musíme vidět i seshora a zaplatili si let vrtulníkem.
Ale bylo to úplně o ničem a naprosto nás to zklamalo.
Hehe . Jinak bych to sem ani nepsal, prostě super podívaná a zážitek.
Dokonce pilot měl už poslední let, tak se nás zeptal, jestli chceme zkusit velkou zatáčku a tak sme si před přistáním i trochu zakřičeli.
Prostě po super dovolené na Fiji následovala hned další v na jihu Austrálie a musím říct, že se taky velmi povedla.
Letošní Vánoce jsme odletěli strávit v tichomořském souostroví Fiji.
Fidži se nachází v jihovýchodní části Tichého oceánu, přibližně v půlce cesty ze Sydney na Havaj. A celkem jej tvoří 322 ostrovů.
Pro mnohé jsou ostrovy Fiji ztělesněním ráje na zemi. Se svým tropickým počasím, přírodou a nádherným oceánem se spoustou korálových útesů je Fiji vysněným místem na dovolenou pro spousty lidí z celého světa. A ze Sydney je to docela blízko, jen 4 hodiny letu.
My sme se ubytovali na hlavním ostrově Viti Levu na jižním pobřeží nazvaném Coral Coast. A takhle vypadalo moře před hotelem.
Bylo tam super potápění a spousta rybiček kolem korálů, ale později v porovnání s menšími ostrůvky, kam sme se jeli další dny, to bylo docela slabé.
Na Štědrý den sme vyrazili na celodenní výlet touhle jachtou Seaspray okolo asi 7 ostrůvků.
Tohle byl asi náš nejlepší zážitek z Fiji, a to celá dovolená byla úplně super. Na lodi sme měli velký oběd a všechno pití zdarma a taky nám půjčili výbavu na šnorchlování.
Tady tenhle ostrůvek se mi asi nejvíc líbil. Kdyby byl někomu trochu povědomý, tak to je tím, že tady si plavu před ostrovem z filmu Trosečník s Tomem Hanksem.
Musím říct, že tam bylo úplně parádní potápění a dokonce sem si tam mezi palmama našel kokosový ořech, z kterého sme pili mléko.
Taky sme zastavili na jednom obydleném ostrůvku a prohlídli si domorodou vesnici. Mimochodem ještě v minulém století byl na Fiji běžný kanibalismus. A tam sme ochutnali místní drogu Kava – pití, které je dělané z kořenů rostliny Kava (česky Pepřovník opojný) a má otupující účinky. Proto je většina obyvatel Fiji pomalejší, s ničím nespěchají a na všechno mají čas – takzvaný Fiji time.
Tady foto Andrejky u uvítacího rituálu, jak pije Kavu.
Jeden den sme jeli na pláž Natadola Beach, což je prý nejkrásnější pláž na Fiji a sedmá nejhezčí pláž na světě. A tam sme se koupali a projížděli na koních. Docela mazec.
Po dobrých zkušenostech s menšíma ostrůvkama sme vyrazili na další výlet a celý den strávili na ostrůvku Beachcomber Island, kde je prý nejhezčí potápění a korálové útesy.
Tady moje foto, jak šnorchluju na útesech a za mnou ostrůvek Beachcomber.
Na tomto ostrově sme taky jeli člunem na krmení ryb, hráli volejbal, řádili na nafukovacím banánu za člunem, měli výborný oběd a taky viděli v moři malé žraloky. Moře i počasí bylo úplně nádherné a k té definici ráje to nemělo daleko.
Je tam i bar s živou hudbou a dá se tam i přespat v chatkách, ale my sme tam byli jenon jeden den a pak zas objevovali jiné části Fiji.
V hotelu sme se druhý den potkali s dvěma velmi sympatickýma Australanama a v jejich společnosti strávili skoro celou dobu a podnikali s nima všechny výlety a večerní akce. A i to se pozitivně podepsalo na celé dovolené.
A na závěr ještě naše foto s Andrejkou na jachtě.
Shodli sme se s Andrejkou, že v Thajsku mají akorát lepší jídlo, ale jinak se nám mnohem víc líbilo na Fiji. A celkově tahle dovolená byla naprosto super.
Včera sme už předčasně oslavili Štědrý večer, protože zítra odlítáme trávit vánoční dovolenou na Fiji.
Ale nejdřív si musím ještě zapsat, co sme dělali zajímavého od minulého příspěvku.
O víkendu jsme byli ještě s Michalem v severní Sydney na procházce podél útesů od Spit Bridge na Manly (Spit to Manly Scenic Walk). Tuto trasu jsme šli poprvé a musím říct, že se mi velmi líbila. Všude krásný výhled na oceán.
Celkem trasa měří 9.5 km, ale protože se jde podél útesů a různým stoupáním, klesáním, tak trvá celkem asi 4 hodiny. Někde se jde po pláži, jinde jsou udělané dřevěné chodníčky.
Nejprve sme plánovali, že to půjdem i zpátky. Ale už asi v půlce cesty jsme si to rozmysleli a shodli se na zpáteční cestě autobusem . Bylo docela velké teplo, trvalo nám to trochu dýl než sme plánovali a ještě jsme si chtěli dát na Manly večeři.
Tady moje foto s Andrejkou a za náma severní výběžek North Head a výjezd ze Sydney Harbouru na širý oceán. Jinak kousek nalevo už je Manly.
Musím říct, že to byla velmi povedená procházka. (O stejném výšlapu psala o půl roku dřív na svém blogu i Katka.)
Druhý den sme vyrazili ještě s dalšíma 7 lidma do vinného kraje Hunter Valley. Tam sme byli už mockrát a tak se o tom nebudu ani moc rozepisovat.
Tady Andrejka s Michalem a Tomášem při ochutnávce vína.
A taky si sem musím zapsat, jak sme byli v sobotu na pláži Shelly Beach (u Manly) slavit Jarovy narozky. Musím říct, že bylo celý den úplně nádherně a i koupání bylo super. Akorát sem musel předčasně odjet, protože sem večer šel na koncert Green Day.
Andrejka tam vydržela až do dvou ráno, kdy sem se za ní zase dojel, a i jí se tam moc líbilo. Potkala se tam náhodou s Jakubem a Markétou, co přijeli docela nedávno do Austrálie a taky o tom píší blog, kde si můžete přečíst jejich začátky.
Další sobotu sme byli s Liborem hrát tenis v Olympic Parku. Potom sme se zchladili u vodotrysků a šli ještě na hodinu na ping pong. Tady foto mě a Andrejky u vodotrysků, kde sme si po tenise dali svačinu a pivko.
A tady fotka Libora na pláži Maroubra Beach, kde sme byli druhý den surfovat. Ale byly tak obrovské vlny, že se nám ani nepovedlo propádlovat až dozadu za ně.
A foto golfového hřiště a oceánu u Little Bay, kde sme se byli potápět.
Ale moc sme tam toho bohužel neviděli. Nikde žádné pěkné (ani škaredé) ryby. Tak su zvědavý na potápění na Fiji.
Rozhodli sme se totiž vyrazit přes Vánoce někam mimo Austrálii a rozhodnutí padlo na Fiji neboli Fidži.
Takže sme ozdobili naši palmu, udělali si předčasnou štědrovečerní večeři a i Ježíšek nám nadělil dárky o 4 dny dopředu.
Dneska ještě jdeme do Imaxu mrknout na film Avatar a zítra ráno letíme. Tak přejem všem Šťastné a veselé a další příspěvek bude až po návratu z tropických ostrovů .
O minulém víkendu jsme si udělali výlet do Royal National Parku asi 30km na jih od Sydney.
V sobotu jsme strávili surfováním a bárbekjů na Maroubra beach, kde sme slavili Petrovi narozeniny. A druhý den jsme vyrazili na výlet do Royal National Parku, konkrétně na pláž Wattamolla Beach.
Je tam taková pěkná laguna schovaná za pláží a je to výborné místo pro rodiny s dětma, protože je tam klidná ne moc hluboká voda.
Jel s náma ještě Rado a Matěj a úplnou náhodou sme po cestě v tunelu potkali Mira s dvěma kamarádkama a zjistili sme, že jedem na stejné místo, tak sme jeli spolu. Tady na pláži všichni pohromadě.
Na konci laguny už větší hloubka. Je tam takový malý vodopád a útesy, ze kterých se dá skákat, tak sme to museli vyzkoušet.
Tady sme s Matějem ve výskoku. Podle mě to bylo tak 8m vysoko a skoky byly úplně super. Vřele doporučuju .
Tohle je pohled na druhou stranu smětem k oceánu.
A tady Mates dal seshora dokonce šipku.
Potom sme šli na útesy podél oceánu a zálivu u Wattamolla Beach. Tady jedno romantické foto s Andrejkou.
Šli sme tam s klukama po takových velkých balvanech, asi hodinu až co to nejdál šlo. Parádní výšlap.
A pohled při zapádajícím sluníčku na pláž. Odsud sme to potom doplavali zpátky, protože bylo velké vedro.
Kdyby mi někdo doma v ČR před třemi roky řekl, že do té Austrálie radši nemáme jezdit, protože se může stát, že už se nikdy nebudem chtít vrátit, tak bych ho nejspíš poslal za Dr. Chocholouškem.
Ale teď, po třech letech tady na jižní polokouli, už si tak moc jistý nejsu. Původně sme měli v plánu tady studovat, zlepšit si angličtinu, trochu si pocestovat a po roce a půl už být zase doma v ČR. Teď už sme tu dvakrát tak dlouho a ještě minimálně rok tu asi budem .
Nejdřív sem nevěděl, co do tohohle zhodnocení vlastně napsat, protože sem si přečetl, jak sem to shrnul před rokem v článku Dva roky v Austrálii a připadá mi to stejné a přišlo mi, že od té doby se toho vlastně zas tolik nezměnilo.
Ale pak sem se podíval na další příspěvky a zjistil, kolik sme toho vlastně za ten rok nového prožili. Většina o čem se nám na začátku pobytu ani nesnilo, a myslím, že by to byla škoda, kdyby sme před rokem jeli domů a o všechny ty prožitky přišli.
Asi nejlepší, co se za tento rok stalo je, že jsem konečně začal surfovat a začalo mě to bavit. Jde to teda velmi pomalu, ale člověk cítí, že se postupně zlepšuje a užívá si to a je to super. Oceán je zkrátka neuvěřitelně příjemné prostředí.
Stejně tak mě hodně nadchl i kitesurfing, který mi naopak přišel na naučení velmi jednoduchý. Ikdyž tady v Sydney je mnohem populárnější surf a tak sem tu ještě na kite nebyl.
Andrejce se tady v Austrálii nejvíc líbilo, když sme se byli minulý rok o Vánocích potápět s delfíny. Bohužel sme byli bez rodin, ale rozhodně to byly nejlepší Vánoce, co sme tady v Austrálii prožili. A opravdu parádní zážitek.
Jedním z dalších nezapomenutelných zážitků bylo, když za náma přiletěl taťka a strýc, a jeli sme bydličkou na jih do státu Viktorie a konečně navštívili i slavnou silnici Great Ocean Road.
Když sem si to tak všechno procházel, tak mi to celkově připadne, že sme toho během jednoho roku zažili strašně moc. Navštívili sme například i Západní Austrálii, kde mě málem sežral žralok a taky kde byli jedny z nejhezčích pláží, co sem viděl.
Byli sme i podruhé v Darwinu a konečně navštívili i Kakadu National Park (ikdyž ten mi zas tak dobrý nepřipadal, jak se všude píše). Tropická krajina má prostě něco do sebe a Darwin mě nadchl.
Stejně tak se mi velmi líbilo, když za mnou přiletěla sestra a udělali sme si i s Andrejkou výlet na ostrov Rottnest Island.
V červenci sme se opět zajeli podívat za rodinou domů a přitom navštívili Soul v Jižní Koreji. Taky se mi tento třetí rok v Austrálii splnil dávný sen navštívit Hong Kong a Macao. A musím říct, že se to velmi vydařilo a mě i Andrejku ten výlet naprosto nadchl.
Taky sme tu (na Austrálii trochu nečekaně) byli lyžovat a docela nás překvapilo, jak tu mají dobré podmínky a tak i tohle patří k našim vyjímečným zážitkům.
Prostě, jak sem psal minule, kromě vyšší životní úrovně, nízké kriminality, efektivnějšího státu a většiny Australanů, která je velmi milá a pohodová, tak je tady v Austrálii nejlepší ten oceán a to počasí, což prostě v ČR není.
Ale rozhodně zase nechcu, aby tenhle příspěvek vyzněl jako kritika ČR. Spíš mi jde o všechny ty věci tady v Austrálii, které by sme prostě v ČR asi nemohli uskutečnit.
A mimo všechny ty daleké výlety, sme toho zažili spoustu i tady v Sydney, a bohužel většinou ani není čas sem o tom psát na blog.
A taky bych nechtěl, aby si někdo kvůli tomuhle blogu vytvořil dojem, že v Austrálii je všechno jenom super a jednoduché. Začátky jsou docela těžké a i teď mě tady někdy nebaví chodit do práce, vadí zácpy na silnicích, korupce v ČR a nejvíc chybí rodina a kamarádi, co sme nechali doma.
Takže celkově se nám tento třetí rok v Austrálii zdá jako zatím naprosto nejlepší. Máme víza ještě na rok pobytu, tak jestli tu vydržíme, tak su zvědavý, jak náš pobyt v Austrálii budu hodnotit po 4 letech.
Tento víkend sme jenom slavili. V sobotu narozky Andrejčiny sestřenky a v neděli 20-leté výročí od Sametové revoluce.
Tak nejdřív pár fotek z Bronte Beach, kde sme v sobotu měli bárbekjů. Tohle su já s Andrejkou.
Jelikož bylo nádherné počasí, tak tam bylo docela dost lidí a museli sme čekat než se nějaký stůl uvolnil. Tady fotka jak holky opékali. (Vlevo Romča čerstvě 25ti letá.)
Tady nás už bylo víc. A pak sme si zahráli i volejbal. Někteří z Moravy (co sedí u stolu) se potom byli i koupat a musel je ke břehu dotáhnout záchranář na prkně, protože byl silný proud.
A v neděli se nikomu nechtělo, ale nakonec sem je přesvědčil a vyrazili sme na akci REVOLUCE PO 20ti LETECH ANEB CESKO-SLOVENSKE BBQ V AUSTRALII.
Bylo to kousek od Coogee a organizovala to agentura Great Mate a Český konzulát. Tady foto Coogee Beach.
Na programu bylo mezistátní utkání ve fotbale a ve volejbale a součástí měla být i hudba, pivo a bárbekjů, vše zdarma.
Tady fotka jak sme přicházeli a scházeli se i další lidi.
Bohužel po příchodu sme zjistili, že akce byla skoro zrušena a žádná hudba, pivo ani bárbekjů se nekoná. A pochopitelně to u většiny příchozích vyvolalo negativní emoce. Lidi jen tak posedávali a většina popíjela to, co si přinesli.
A tak sme se z Honzou rozhodli, že to tak nemůžeme nechat. A musíme to trochu podpořit, protože bez té revoluce před 20ti lety by sme se do Austrálie asi nikdy nedostali.
Honza to pojal i jako rozlučku s celou Austrálií, protože v pátek už letí (napořád) domů. A tak nakoupil 25 litrů červeného, soudek piva, kelímky, kolu a chipsy a celé to dovezl mezi lidi.
Pak došlo i na fotbalové utkání Česko-Slovensko, které sme i přes mé velké fandění a koučování týmu v prodloužení 3:4 prohráli.
A náhodou sem tam potkal dalšího Břeclaváka, který se mnou kdysi dávno hrál volejbal a tak sme domluvili český tým. A volejbalové utkání Česko-Slovensko sme suveréně vyhráli 2:0 na sety.
Celkem tam přišlo přes 150 lidí a spousta lidí tam zůstala až do půlnoci. Dokonce sme zpívali i české a slovenské písničky (později došlo i na hymnu) a celkově tam byla výborná zábava.
A na závěr ještě foto, že ke konci večera už někteří na to víno nepotřebovali ani ty kelímky .
Mimochodem tam s náma revoluci slavil i jeden Australan, který se narodil v Čechách ve stejný rok jako já, ale když mu byli 2 roky, tak emigrovali do Austrálie a teď tady žije a mluví plynule bez jakéhokoliv přízvuku česky i anglicky.
Andrejka byla tři týdny v Číně a tak jsem strávil hodně volného času u oceánu.
Konečně sem do Sydney dorazilo zas léto a tak sem mohl vyrazit na surf. Několikrát sem byl sám. A pak se vrátil Honza a jeho brácha Martin z výletu z Nového Zélandu a bydleli u nás, tak sem pak chodil s nima.
Většinou jsme vyrazili na Maroubru, ale byli sme i na Bondi Beach, kde ty vlny byly trochu klidnější. Tohle je foto Maroubra Beach.
Bohužel moc fotek nemám, protože sem byl většinou ve vodě . Takhle z dálky to tak dobře nevypadá, ale vlny byly docela dobré a člověk se tam vyřádil.
Tady mi jde asi z výrazu tváře vyčíst, že to bylo super. (Člověk má radost, jak se postupně pomaličku zlepšuje a jak si to užil.)
A jeden víkend sme si udělali výlet na jih. Tady se mi líbilo moře u Kiamy, jak bouřilo o skály, tak sem musím dát foto.
A tohle bylo v Jervis Bay u jedné krásné pláže, kde při odlivu proudila voda ze zátoky do moře a bylo to super pozorovat.
Dokonce sme tam o kus dál viděli i velryby, ale ty se mi nepovedly vyfotit. Pak sme dorazili až do kempu u Cave Beach, kde sme spali. Tady sme se šli podívat na pláž.
A ještě jedno foto z pláže Cave Beach.
A aby tu nebyly jenom samé mořské fotky a mělo to trochu Australskou atmosféru, tak ještě pár spolunocležníků, co s náma bydleli v kempu.
Tak z Hong Kongu sme se přesunuli rychlým trajektem do další bývalé evropské kolonie na území Číny. Asijské Las Vegas. Macao.
Macao má nádherné historické centrum, co si tam vybudovali od 16. století Portugalci a prolíná se s místní čínskou kulturou. Nyní je centrum dokonce chráněná památka UNESCO. Ale to hlavní, co láká do Macaa každoročně desítky milionů turistů, jsou místní kasina. Macao je totiž jediné místo v Číně s legálním hazardem a Asiati jsou svým sklonem ke gamblerství proslulí.
To byl taky můj hlavní cíl, navštívit největší kasino na světě Venetian Macau a celkově jsem si chtěl porovnat Macao s Americkým Las Vegas.
Venetian Macau, postavené v roce 2007, největší kasino a čtvrtá největší budova na světě, má rozlohu 980,000 m2, 3000 hotelových pokojů, 40 pater, 3400 hracích automatů, 800 karetních stolů a taky 250 výtahů (to bylo něco pro Andrejku 
).
Celé je postavené (stejně jako starší sesterské kasino Venetian v Las Vegas) na motivy Italských Benátek a zvenku i zevnitř je hodně luxusní a architekti si vyhráli s každým detailem. Uvnitř je dokonce postavený umělý vodní kanál, na kterém se můžete povozit v gondole. Mají tam úplně super udělaný strop, jako mraky, takže člověk by vůbec neřekl, že je uvnitř budovy.
Měli sme velké štěstí a podařilo se nám získat do kasina Venetian slevu, takže sme se ubytovali přímo tam v jednom z těch 3000 pokojů. Normálně tam totiž stojí nejlevnější pokoj asi 1000 dolarů (15,000 Kč) za noc. Ale jak jde vidět, vypadal opravdu dobře.
Tady foto Andrejky, která byla z toho hotelu a pokoje taky nadšená.
Člověk najednou zjistí, jaký je vlastně strašný materialista, že mu může taková blbost udělat takovou radost. Tady foto naší koupelny.
A já venku před jedním z hotelových bazénů.
Uvnitř to bylo všechno nádherně zdobené, všude obrazy a šlo vidět, že si s tím někdo dal hodně záležet.
A tady konečně záběr vnitřku kasina v obležení Číňanů. Celková hrací plocha je 51,000m2.
Kasino je postaveno na ostrově Taipa, kde je i letiště a které je spojené s ostrovem Macau třemi mosty a plánují tam i dva tunely. Firma LVS, která casino Venetian vlastní, tam nakoupila pozemky, vysušila močály a po vzoru Las Vegas tam vybudovali velkou hlavní ulici Cotai Strip, kde jsou jenom samé obří kasina a další se staví. Jenom tahle firma sama tam chce investovat dalších 12 miliard dolarů a postavit tam kasina s celkovým počtem 20,000 pokojů.
Tady jsem vyfocený před kasinem Venetian, když sme procházeli okolní kasina, jak si užívám vlahý tropický déšť.
Párkrát sme si různě zahráli a šli hledat nějaké pěkné místo na večeři, protože kasina v Macau jsou vyhlášené i svýma výbornýma restauracema. Prošli sme i okolní kasina a nejlepší se nám zdála restaurace Belcancao v kasinu Four Seasons. Krásné prostředí a na výběr ze spousty stolů s různým velmi dobře vypadajícím jídlem. Ovšem jak sme záhy zjistili, tak byla trochu dražší a dávat přes 200 dolarů (víc jak 3000 Kč) za večeři pro jednoho se nám nechtělo.
Ale furt nám to docela vrtalo hlavou, a když sme šli zpátky kolem rulety, tak říkám Andrejce: OK, tak když vyhrajem, tak jdeme na dobrou večeři. A z 20 dolarů sme za 10 minut udělali 500 dolarů, sklidili poklony od ostatních hráčů a šli zpátky na pokoj a večer na tu parádní večeři. Prostě mazec .
Potom sme vyrazili do centra podívat se ještě po jiných kasinech a na večerní život v Macau. Do centra se jede z Cotai Stripu přes tenhle dlouhý most a všude od kasin tam jezdí autobusy zdarma.
Druhý den jsme vyrazili zase na ostrov Macau, ale tentokrát do historického centra mrknout na tu Portugalskou architekturu. Tohle je u hlavního náměstí, ale Číňané zrovna slavili 60 let výročí, tak tam všude byla výzdoba.
Tady Andrejka před nějakým místním kostelem, co už si nepamatuju název.
Udělali sme si i výlet na kopec na maják, kterým Portugalci navigovali lodě do přístavu. A tady Andrejka na majáku u děla, v pozadí další kasina, přístav a most.
A výhled na druhou stranu. Ta nejvyšší budova s podivným tvarem je kasino Grand Lisboa, kterou vlastní Stanley Ho, nejbohatší člověk v Macau a jeden z nejbohatších z celé Asie. Stanley Ho přes 40 let vlastnil jedinou licenci na provoz hazardu v Macau až do roku 2002, kdy byl monopol zrušen a začali tam podnikat i ostatní firmy (převážně americké z Las Vegas).
Macao je dneska silně zaměřené na turismus. Má sice jen kolem půl milionu obyvatel, ale ročně ho navštíví přes 30 milionů turistů (převážně z Hong Kongu a Číny). V Las Vegas jim to teď moc nejde. A když sem viděl Macao, jak to tam všechno roste a staví další a další megastavby, tak sem byl u vytržení.
Prostě Macao se mi velmi líbilo. Je to velmi zajímavé místo, jak historicky, tak i současně. A musím říct, že sme s Andrejkou oba velmi rádi, že sme se rozhodli udělat si výlet zrovna do Hong Kongu a Macaa a budem na to ještě dlouho vzpomínat.
Úvodní stránka
